Jak to vnímám já: Když nejde o prsa!

Možná se zase najde někdo, kdo při pohledu na mé foto, kdy dle některých údajně dělám reklamu na mlékárenský podnik, dle jiných jsem nestoudná a někoho jejich asociace dovedly až k čínskému roku kozy (???) pak mám pro tyto čtenáře blogů jednoduchou radu - nečtěte tento blog.

Nečtěte tento blog, ale ani žádný můj jiný blog! 

A to myslím vážně! 

Vy, kdož takto uvažujete, nečtěte mé blogy!

Prosím!

Pro mě jsou blogy součástí odreagování se a vypsání se z mých názorů. Jako každý, i já potřebuji nějaký ten relax. Jedním z posledně objevených  možností odreagování se je pro mě psaní. 

No a co, že jsou to slátaniny? 

Nebo, že mám jiný názor na něco než většina z vás!  Nebo, že si dovolím napsat jak věc vnímám já. Nemám ani patent na rozum, ani  nikomu nevnucuji své myšlenky. 

Prostě jen píši. 

Píši co mě napadne a kdy mě to napadne! 

Píši protože mě to baví!

Bohužel podmínkou založení blogu je i foto. 

Ó, jak útrpné to pro mě. 

Nevím jak to máte vy ostatní, jak často a jak rádi se fotíte nebo jak často vás někdo fotí, ale já mám za posledních deset let opravdu jen pár momentek. Většinou z nějakých rodinných oslav, kde já hlavně fotím, takže k vidění logicky moc nejsem. Všude jsem byla, všechno jsem viděla, ale nikde jsem zdokumentována nebyla.  Kdežto já pořizuji snímky o 106! Možná škoda, že na mě moc obrázkových vzpomínek nezůstane!

Takže, abych mohla splnit podmínku založení blogu, já, která skoro žádné foto nevlastním jsem se napřed zvěčnila mobilem před zrcadlem a  stalo se, že mě na fotce nepoznala ani vlastní matka. Pak jsem našla současné zveřejněné foto na staré flešce z maturáku. 

Téhle fotky si cením.

Strašně moc pro mě znamená!

Ne proto, že tam mám obrovský  a podle někoho nestoudný dekolt, ale proto, že jsem na ní zachycena s dítětem v náručí.

Hodně moc pro mě ta fotka znamená!

Jednak je to jedna z mála momentek, z které čiší to, co jsem. Nebo spíše - kdo jsem! A rozhodně  nejsem nesoudná stará baba (ač mi táhne na třiapadesát), co si nechce přiznat ani pokročilý věk (za ten já se nestydím!) a už vůbec nejsem kojná! Ani jsem  jí být nemohla. To dítě, které svírám v náručí, jsem neporodila.  Nejsem ovšem jeho babička, jak by se na věk mohlo zdát! Osm let mu dělám mámu  a pro okolí jsem  třeba i tou macechou, když jiný vhodný výraz pro ženské, co jsou matkami dětem, které neporodily, ale přijaly se vším všudy za vlastní, neexistuje. Rozhodně ale nezastávám názor, že jsem ztratila soudnost, když jsem si na maturitní ples oblékla společenské šaty s dekoltem kopírujícím spodní prádlo.

Takže než začnete plivat síru na lidi, které hodnotíte jen podle JEDNÉ momentky, přemýšlejte o tom, co vůbec sdělíte do éteru!

Možná ještě nedávno bych se hodně, ale opravdu hodně naštvala a blog bych se vzteklostí a afektem sobě vlastním okamžitě zrušila  s tím, že už nikdy nikam a nic psát nebudu. Protože mě ta rekce hodně zaskočila, zasáhla a ranila.

Dotklo se mě to a ranilo mě to, jak lidi dokážou být zlí.

Pak jsem pod vlivem veskrze negativních  a urážejících poznámek k mé osobě hledala o víkendu nějakou jinou momentku, z které lze udělat výřez, tak aby nepohoršoval, když prý ve svém věku nejsem soudná a ještě dělám reklamu na Kunín a čínský rok kozy. Časem, jak jsem vychládala, jsem dospěla k tomu, že ubožáci jsou vlastně ti, kdož se necitlivě vyjadřují. A pak taky: za prvé  jsem žádnou momentku nenašla  a za druhé přece nejsem zas tak moc vztahovačná - rozhodně se nehodlám přizpůsobovat citovým výlevům nějakých zamindrákovaných jedinců.

Rozhodla jsem se přesně naopak!

A sice, že v několika následujících letech (nebo do doby než mě administrátor vyzve k výměně pohoršující fotky - zatím se tak nestalo!) nehodlám foto měnit.

A psát budu i nadále.

Baví mě to.

Mám stále tu potřebu občas něco svým čtenářům sdělit!

Komu vadí foto - radím: NEČÍST!

A víte proč budu i nadále psát? 

Protože vím, že nejde ani o ksicht a už vůbec tady nejde o prsa!