Jak to vnímám já: Kdeže tolerantní výchova! Spratci to jsou...Spratci

Jo, to za našich mladejch časů se pro facku od rodičů nešlo daleko. A nedomnívám se, že mě pár výchovnech facek nějak poškodilo. Naopak! Děti potřebují znát hranice a když je překročí měl by následovat trest....

Vždy tomu tak bylo.

Naši prarodiče taky tak vychovávali své děti, jenomže tehdy neslyšeli nic o nějakých indigových či křišťálových dětech, neznali pojem ADHD, LMD a všechny ty syndromy a všechna ta omezení vyžadující specifický přístup ve vyučování schovávající se za předložkou dys (dysgrafie, dyskalkulie atd.) a hlavně se nevyznával  kult dítěte.

Když dítě neposlouchalo, tak prostě jednu koupilo. Od rodičů, od pedagogů...Dodnes vzpomínám na to jak jsme jako děti dostávaly smyčcem přes hlavu nebo ukazovátkem přes dlaň. No a co? Když jsme (myšleno jako my děti) neposlouchaly a nesoustředily jsme se na výuku, uměl si učitel zjednat respekt takto. Dneska? Chudák vyučující, který jen na dítě zvýší hlas! A přitom už na prvním stupni si děti dělají co chtějí: vyrušují, neposlouchají, hýkají na celou třídu, mají sprosté vulgární narážky a učitel, ten může jen psát poznámky. Není třída, aby v ní nebyl asistent pedagoga, protože prostě jeden vyučující už nezvládá ukočírovat malopočetnou třídu totálně nezvladatelných dětí. Dneska je kolem dvaceti dětí ve třídě a za našich časů kolem třiceti a to tehdy byl jen jeden pedagog.

Inu vše se mění. Nejenom časy!

Naše indigové a křišťálové děti, které mají téměř nadpřirozené schopnosti a zaslepení rodiče často ty své nevychovance vyzdvihují do nebes, jak jsou nadaní a pohotoví (správně by mělo být nevycválaní a drzí), vůbec neumí zdravit, natož používat slůvka "prosím" a "děkuji". Neví, co to je se omluvit. Neznají pokoru, úctu ke stáří, slušnost, ale znají velmi dobře svá práva, ví kde si mohou ztěžovat na týrání a diskriminaci??? Plamenně diskutují o povinnostech nejenom s rodiči, ale i s vyučujícími. Dělají si svá vlastní pravidla, sami rozhodují, co budou jíst, kdy půjdou spát, co si vezmou na sebe, kam kdy půjdou...úkolují rodiče, prarodiče a všichni se podřizují jejich zájmům. Nechci rozvádět téma děti a výpočetní technika, ale...?

Je to tak pohodlné, když dítko sedí s tabletem v ruce a nic po vás nechce, že? A že vydrží být hodné tolik hodin, často nechce ani jíst ani pít, jen ten mobil, tablet, počítač a hlavně dostupné připojení na Wi-Fi.

No, starší generace nad tou anarchií ve výchově kroutí hlavou a není divu.  Návštěvy u prarodičů probíhají s mobily v ruce, aniž by spolu promluvili pořádnou smysluplnou větu. Ne nadarmo platilo rčení: "Ohýbaj ma mamko, dokud jsem já Janko. Až já budu Jano - neohneš ma mamo!"

A o tom to je.

Stará a starší generace vidí v dnešních dětech nevychované spratky.

Právem či neprávem?

Toť téma do diskuze!

Problém je v tom, že dnešní rodiče si do výchovy nechtějí dát mluvit - chtějí děti vychovávat po svém: moderně tak zvanou volnou výchovou, která ovšem nemá s výchovou pranic společného.

Dítě musí od malička vědět, že platí pravidla. Rodiče nesmí ustupovat, musí trvat na svém i za cenu vlastního klidu a pohodlí, jinak se jim dříve nebo později výchova vymkne z rukou. Jinými slovy, dítě je zrcadlem toho, kolik času, péče, pozornosti a citu mu rodiče věnovali  a jak ho prováděli dětstvím a dospíváním, svádět výchovné problémy na to, že se dítko chytlo špatné party je sice hodně pohodlné a výmluvné, ale to často už jen bývá důsledek nepochopení u svých nejbližších...

Spratkem se nikdo nenarodí...