Jak to vnímám já. Jsou dospělí a bydlí s rodiči...

...jo kdyby to bylo tak jednoduché. Kdyby mladí mohli hned po škole mít práci, asi by tomu tak nebylo.

Že jste to taky zaslechli od puberťáka, že se v osmnácti odstěhuje a bude bydlet sám?

A v ten moment jste si připadali jako rodiče, co totálně selhali, když se vašemu dítku u vás nelíbí.

A pak najednou přijde 18 let a dítě je doma. Zajásáte! Hurá! Má nás rádo!

A je doma i v 19 letech..,

a je mu 23 let a stále je doma.

A táhne mu na třicet a stále je doma...

To už nejásáte!

Když má váš potomek v tomto věku štěstí  a pracuje tak  vám přispívá na byt a na stravu. Doma zůstává třeba proto, že nechce být samo nebo nemá potřebu být samo anebo mu to zkrátka vyhovuje (doma má veškerý servis za pár korun).

Když si práci nesežene máte doma "dospělé dítě". Dospělé proto, že se tím ohání a že už si jako může dělat co chce a dítě proto, že je závislé na rodičích a využívá výhody mamahotelu, tak to už je na pováženou. V tom už je něco nezdravého.

Kde vidím problém já? Myslím si, že hlavní důvody jsou dva.

Nezaměstnanost a to zejména absolventů bez praxe a dalším důvodem je vysoké nájemné a nemožnost pronajmout si tzv. starovací byt.

Pohoršujeme se nad armádou třicátníků žijících u rodičů a nemajících práce, ale kdo dnes zaměstná někoho po škole bez praxe?

Kdo pronajme za rozumnou cenu malý byt?

Věří někdo v mladou generaci, dá mladé generaci někdo šanci dokázat, že teoretické poznatky umí proměnit v ty praktické? Dostanou příležitost uplatnit se v životě anebo už ti mladí budou mít navždy nálepku mamánků a flákačů?

Po pravdě řečeno nechtěla bych dneska být v kůži těch, co končí studia nebo učební obory. Můj názor je, že každý, kdo nastoupí do školy či do učení by měl vědět, kam po absolvování nastoupí do zaměstnání, aby měl jistotu, že se učí pro něco a že najde uplatnění. A praxe by měla být alespoň roční.

Připomínám, že se jedná o můj názor. A co člověk, to jiný názor!