Jak to vnímám já: Jak to vnímám já

Asi takhle: skoro před rokem jsem začala psát blog. Jen tak, abych zjistila, zda někdo bude číst, co píši. Zda někdo bude chtít diskutovat, zda někdo bude nad obsahem mých blogů přemýšlet...

Napřed jsem si myslela, že musím psát denně a to nejlépe hned dvakrát denně. No, časově jsem to nedávala. A pak taky někdy jsem fakt neměla o čem psát. Nic mě nenapadalo. Nic veselého, ani nic k zamyšlení.

Po pár měsících psaní jsem si do názvu začala vkládat, Jak to vnímám já a teprve pak název článku. Důvod byl prostý. Nebylo mým záměrem nikomu vnucovat své názory.

Já se fakt jen vypisuji z toho, jak to vnímám já.

No a?

No, tak nehýřím optimismem. Taky mi už dávno není dvacet a vím, že život není růžový. Poznala jsem nejednou lidskou zlobu a ta se vám dokáže zarýt do srdce pěkně hluboko... Ta dokáže ranit a poznamenat duši na dlouho...

Jinak, kdo mě zná - ví jaká jsem.

Nemám potřebu se ospravedlňovat ve svém blogu z toho proč nesrším optimismem.

Kdo mě zná, ví, že se umím smát i radovat...

Kdo mě zná, ví co jsem si zažila...

Když chci psát - píši.

Když mě něco pobaví - napíši o tom.

Když mě něco zaujme - taky o tom napíši. Napíši o tom ze svého pohledu.

Kdo si mé články bude chtít číst přečte si je. Já je nikomu nevnucuji. A zrovna tak nikomu nevnucuji své názory.

Tak takto vnímám já možnost psát blog: kdy chci a o čem chci!