Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe…

...no jo no, časy se mění..

 To, co jsme my v mládí označovali za drzost je dneska zdravé sebevědomí.

Sama za sebe si myslím, že výchovou se dá hodně zkazit. Dítě potřebuje mít jasně daná pravidla od malička. Když pravidla nejsou jasně daná, časem se to projeví.

Za jednu velkou katastrofu považuji, když dítě vychová jinak otec a jinak matka, kteří spolu nežijí pod jednou střechou. Co máma dovolí, táta zakáže a opačně. Kdo je lepší rodič? Ten co rozmazluje? Ten, co dítě uplácí? Ten co zakazuje? Ten co podporuje dítě ve všem? Ten co dítě za vše omlouvá? Ten, co dítěti umetá cestičku? Ten, co dítě vytáhne z každého průšvihu? Ten, co dítě nechá dělat, co se mu líbí?

Taky vás udivují malí špunti lezoucí v botách po sedačce v čekárně u lékaře nebo v dopravních prostředcích, které matka neokřikne a nepoučí, že se to nedělá? Maximálně na vaší poznámku, že si má dítě srovnat a že  se tohle nedělá, sdělí, že maličký či maličká má čisté botičky.

Taky vás zarazí drzost malých dětí, co vás klidně předběhnou ve frontě a ještě mají přiblblé poznámky? Dle poplatné doby nejsou drzí, ale průbojní.

Také vás udivují nejapné hlášky pubescentů? Kdepak nevychovanost! Tomu se říká asertivní chování.

A taky tohle vše vidíte na cizích dětech a u vlastních to omlouváte?

Je to pochopitelné: každý má rád jen ty svoje. Proto se mi to přirovnání s prdy docela líbí.

A taky už konečně vím, proč se o takovém dítku říká, že je to pěknej smrad!