Jak to vnímám já: Dědictví…aneb předávané nemovité poklady

schválně – zkuste si vzpomenout na první říkanku z dob dětství, kterou vás naučila třeba babička nebo maminka a ostatní děti jí neznaly, protože se ve školkách ani školách neučila…

…pamatuje te si je a říkali jste je svým dětem?

Znají je i vaše vnoučata?

Znají říkanky, které jste znali i vy v dětství? Pakliže ano – předali jste jim kus dědictví. Kus vašeho „rodinného stříbra“…

Možná se shodneme, že většina z nás z dětsví zná jak Vařila myšička kašičku, či Šiju boty do roboty. O tom žádná!

Taky si možná pamatujeme ještě říkanky: Narodil se chlapeček – malý jak tvůj paleček (O Palečkovi) a jak Dědek řepu zasadil a na pole se posadil (O řepě) a taky Odkud ten náš holub letí – letím z lesa milé děti (O perníkové chaloupce). Asi málokdo tyhle říkanky nezná.

Pamatuji si z dětství docela dost říkanek, často jsou i doprovázeny třeba  pohyby rukou jako říkanka Stavím stavím domeček, kdy do prostoru malujete domeček a pak ukazujete, protože celá říkanka zní: "Stavím, stavím domeček, kolem něho dvoreček. Tady okno, tady síňku, pro tatínka, pro maminku  a tam vzadu do dvora, pro nás děti komora."

Nebo říkanku na procvičení prstíků: "Pumpovaly dvě panenky až rozbily pumpu. Pan domácí z okna kouká, zpravte mi tu pumpu".

Právě touto říkankou mě nedávno překvapila tříletá  dcerka od neteře. Udivilo mě, že i neteř si říkanku stále pamatuje a předává jí dál. V době telefonů, televizí a jiných technických vynálezů mě to docela udivilo. Protože když vidím doslova mimina s mobily v rukou je mi tak nějak ouvej!

Takže: hurá. Dítko je tvárné a baví ho říkanky a toho je třeba využít. Docela těším, až jí předvedu pěvecko-taneční vystoupení při Medvídkovi.  Já na něj dočista zapomněla. Přitom neteřím jsem dokola musela  předvádět úklony medvídka a zpívat: "Medvídek se uklání, buďte u nás vítáni, dneska máme nabito, až se třese šapitó. Já si na to vzal šaty jako principál, tančím vesele jó tak se smějte přáelé:johohohohohoho."

Další taková zpěvná s důrazem na výslovnost je: "Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub, našla ho Jóhana..." a nyní jsou dvě verze slušná pro malé děti a ta neslušná.  Pro slušňáky měla Jóhana dlouhé nohy  a drdól. Pro neslušňáky velké přednosti  a vlastně i  zadnost. Předpokládám, že většina zná obě verze. Stejně jako všichni dokáží odříkat, že "Máme doma kohouta, co nám…." Však to znáte a taky ho umíte vybraně poslat tam odkud vlastě kvůli větru do kouta utekl.

Za  jedinečnou a nezvyklou říkanku ale považuji tu, kterou mě naučila babička (maminka otce):

"Za horama za dolama něco se tam svítí, je tam kostel tvarohový syrovátkou pokrytý. Zvony tam jsou ze smetany a provazy z mlíka, kdo nevěří, ať tam běží, zeptá se zvoníka. Zvoník leží ve zvonici z kyselýho mlíka…" Usínala jsem a představovala jsem si ten bílí kostel a provazy z mlíka... a právě tahle říkanka se mi často vybaví ve spojitosti s mléčnými výrobky...

Docela by mě zajímalo, kolik lidí tuhle říkanku zná.

Anebo-  vzpomenete si na tu vaší říkanku, co vás provází celý život?