Po obědě mě zaskočil titulek, že zemřela zpěvačka Iveta Bartošová. Krev se ve mě zastavila. Vždyť byla mladší než já a už nežije?
A pak jsem četla podrobnosti a přemýšlala jsem si jen tak pro sebe jak moc nebezpečné je pozlátko slávy: Mladá holka, co se stala pomalu ze dne na den popovou princeznou a svět jí ležel u nohou.
Vidím jí krátkovlasou v pořadu Možná přijde i kouzelník, slyším její Knoflíky lásky jak je zpívá ruku v ruce s Petrem Sepeši. Vzpomínám na to jak zazářila jako Olívie ve Svatbě upírů. Vidím jí v nějakém pořadu jako dlouhovlasou brunetku: krásnou, s mandlovýma očima... Vidím jí jako šťastnou mladou maminku. Vidím taky okouzlující a šťastnou nevěstu na zámku na Hluboké...
Z posledních let se mi ovšem vybavují titulky z bulvárů, které nekupuji.
Ale i tak na internetu nebo v televizi občas zahlédnu její utrápenou tvář, pohaslé oči, smutný výraz...
A pak zase živou a odhodlanou ženskou. Říkám si: "Jo, jo holka - odrazila si se a ty to zase dáš! Ukaž jim, že to zvládeneš!" Fandím jí! Z cesty může sejít každý! Našla ale sílu, bojuje, nevzdává to...
A pak je nějakou dobu ticho. Neplní stránky bulváru. Myslím si: "Konečně má klid na to, dát se dohromady!"
A najednou se zase někde objeví: unavená a rozpačitá žena. Kdyby mi neřekli, že je to zpěvačka Iveta Bartošová, možná bych jí ani nepoznala. Přesto stále věřím, že se odrazí od pomyslného dna! Je to těžké začínat zase znova, stále znova. Přesto to nevzdává a bojuje hlavně sama se sebou! Má šanci zase zazářit!
Když jsem ji zahlédla zcela náhodou před nedávnem naposledy působila naprosto vyčerpaně, ale i odevzdaně, jako by byla smířená s osudem. Jako kdyby dobojovala! Hledala jsem jiskřičku v jejich očích nebo něco, čím by mě přesvědčila, že se nevzdává, že chce opět stát na pódiu a zpívat, že chce zase dosáhnout hvězdné slávy...Z jejího výrazu jsem ovšem měla pocit: "Už nic nechci začínat. Dejte mi konečně už všichni pokoj!" Uvědomila jak těžké je být slavnou: když potřebuji klid a i kdybych chtěla udělat tlustou čáru za předchozím životem, stále se o mě někdo bude zajímat. A o to je to horší!
Uvědomila jsem si, že slavní nikdy nemůžou vést obyčejný život!
Není jednodušší být neznámá z nějaké Horní Dolní? Popularitu rozhodně nikomu nezávidím! Spíš naopak - těžko by se mi žilo s houfem novinářů za vraty, kteří by čekali na každý můj krok.
Nikdo z nás nemůžeme zpěvačku soudit, nikdo neznáme všechny okolnosti, které jí donutili dobrovolně odejít z tohoto světa.
Stalo se.
Možná se trápila,
možná volala o pomoc,
možná neměla sílu pomoc hledat...
Možná
???
Můžeme se jen domnívat, spekulovat, domýšlet...
Rozhodla se, jak se rozhodla.
Vzdala to!
Její odchod přinesl určitým lidem velkou bolest. Pro nás posluchače odešla "jen" bývalá popová princezna, ostatním ale odešla dcera, sestra a především máma, která tu zanechala syna, byť téměř dospělého.
Z hudebního nebe se přenesla pohasínající hvězdička na to opravdové nebe.
A my si jí můžeme připomenout pokaždé, když uslyšíme nějaký z jejích hitů... Třeba: "Málo mě zná, málo mě zná, kdo o mě říká..."
