Jak to vnímám já: Co asi dělají spolužáci?

Tento víkend jsem si užívala wellness pobyt se spolužačkou ze základky. Domluvily jsme se na krátký wellness pobyt  s procedurami do lázní. A to rovnou Mariánských...

Když jsem v práci pískla, že jedu na wellness do "Em. El", naše paní uklízecí se zeptala:

"To je tam jak jsou ti Rusáci?"

A já na to:

" To jsou Karlovy Vary - já jedu do Marjánek."

To jsem netušila, že i tam uslyším na Hlavní třídě ruštinu častěji než češtinu a budu louskat nápisy v azbuce...

No ale já dneska chtěla psát o tom, jak jsme ten víkend a korzování po kolonádě vzpomínaly na školu a na spolužáky a jak mě napadlo zavolat jedné naší spolužačce, neb na ní mám spojení a ona v Mařenkách bydlí  a jak se neplánovaně holky setkaly po  bezmála čtyřiceti letech a jak jsme z toho měly upřímnou a opravdovou radost...

Bývá docela obvyklé,že se spolužáci setkávají na školních srazech -  tak naše třída se ještě nesešla. Možná chybí nějaký organizátor, možná jsou tam obavy, co si s kým budeme povídat, možná ani není zájem se sejít. 

Konstatovaly jsme, že některá děvčata z naší třídy nosivala nosánky nahoru už na základce a že z toho nevyrostla, že jim bylo zatěžko dát se do řeči.  Vzpomínaly jsme, kdy jsme koho a kde během těch  bezmála čtyřiceti let potkaly a kdo se hlásí a komunikuje a kdo naopak nemá zájem se bavit a ani nepozdraví.

Vybavovaly jsme si černobílou fotku z devítky a přemýšlely jsme v jakém duchu by se asi nesl třídní sraz. Věřím, že s trochou dobré vůle by se nám časem zadařilo získat kontakty na některé spolužáky, ale pak jsme trojhlasně usoudily,že když doposud nikdo nic podobného neudělal, asi o to není zájem a možná by realizace třídního srazu pro nás byla velkým zklamáním nehledě na čas, který by jsme tomu obětovaly.