Jak to vnímám já: Cena lidské práce

Že jste taky slyšeli pořekadlo zaté české ručičky, že ano? Taky určitě ve svém okolí znáte šikovnou pletařku nebo vyšívačku nebo švadlenku, které pod rukama vznikají skvosty vhodné obdivu. Anebo cukrářku  - dortařku, co vymodeluje neskutečně reálné postavičky a květy jako živé...

...nebo truhláře, co dovede dokonalý nábytek, nad kterým se tají dech...nebo  kováře, co dokáže udělat nádhernou sadu ke krbu (kam se hrabou ty z marketu) nebo...

Každý znás jistě známe několik takto šikovných lidiček, které jejich práce - často vlastně jen záliby, nesmírně baví. Slýchají často hlášky o zlatých českých ručičkách, ale já se dneska zaměřím na to, jak je tento jejich um  a dar oceňován.

Vezmu takříkajíc trochu přes Aljašku...

Dneska si můžete skoro vše koupit. Řekla bych, že krom zdraví už opravdu vše. Obchody přetékají zbožím - to je fakt. Kvalita, ale často značně pokulhává za představami leckoho z nás. To je další fakt! Další věcí je i to, že spousta toho, co je nyní k sehnání je i cenově dostupná. Mě tedy s ohledem na kvalitu i tak cena někdy přijde dost vysoká, ale budiž.

Tak třeba oblečení: je jedno jestli vrchní nebo spodní, ale obchodů je v každém městě dost. Takže nehrozí, že by jsme museli chotdit nahé nebo nazí, ale kalhoty, trička, sukně, ponožky, je kde nakupovat. Neřeším teď kvalitu, střihy, módnost... S tím, že "hadrů je všude dost" a někde ještě pořádají i časté trhy, kde je hlavním prodejním artiklem zase oblečení (já říkám hadrárna) a je jedno jestli nové nebo obnošené... Prostě obléci se není problém. Tržnicím se léta obloukem vyhýbám, protože znovu přešívat vše, co si za pár šušňů koupím se mi opravdu nechce.

Sehnat kvalitní látku na ušití oděvu, už problém je! Obchody s látkami  mizí, v malých městech už zmizely...

Nechat si ušít oblečení - další problém, krejčové a krejčí umírají po jehle - učební obory dámská a pánská krejčová zanikají. Škoda! No, boty se, až na vyjímky taky nešijí na zakázku, že?  

Průmyslově vyráběné věci, ale aby byly prodejné už nedosahují třeba takové kvality a pak kvalitní zboží rovná se drahé zboží, která nikdo nekupuje. Takže tričko za padesát, kalhoty za stodvacet a boty za 350 jsou cenově dostupné. Jsou levné. Jsou žádané...

...a jsou na nic. Protože nic nevyrží. Ale nekupte to, za ty prachy!

A stejné je to podle mého i s kvalitou potravin. Co je levné je nepoživatelné, je to humus a možná i zdraví škodlivé...

A teď se zaměřím na dorty. Pořizuji si od začátku časopis Dortománie (občas něco vyzkouším) Znám jedu moc šikovnou paní. co dorty peče. Koupit hotový dort v marketu za tři stovky nám přijde drahé. Ale můžeme přece říci šikovné sousedce (kolegyni, kamarádce), která peče tak úžasné dorty a má takové zlaté ručičky. Třeba nám ho upeče za méně...

Třeba...

Tak asi takto:

Jenom za kvalitní suroviny (především kvalitní máslo a vejce) dá možná méně než 200,- Kč, ale kdo jí zaplatí práci a čas, který nad dortem strávila?

Když si řekne jako řemeslník za práci na hodinu 200,- Kč a spočte si čas, který dortu věnovala - slaďoučký dort najednou zhořkne, co?

Přitom jdete do autoservisu a práci si tam naúčtují automaticky, brbláte, ale zaplatíte. Necháte si opravit spotřebič, zabrbláte a zaplatíte...

Nikde vám nikdo nic zadarmo nedá, jen zlaté české ručičky mohou dělat zadarmo. Chceme kupovat levné věci, protože nemáme platy takové, aby jsme kupovaly ty drahé. A proč nemáme takové platy? Protože prostě někde si někdo může říci za hodinu práce 500,- Kč a někde někdo dostane 75,- Kč na hodinu a je rád, že je má. Kdo má podnikavého ducha a dokáže podnikat v žádaném oboru nechá si práci zaplatit , protože ta možnost tu je, tak proč by jí nevyužil, že? Ten kdo je zaměstnaný, drží ústa a krok a je kolikrát rád, že má pár peněz na to zaplatit nájem a dětem školy...a přitom tady máme zlaté české ručicky.

Náš národ byl vždy národem nápaditých všeumělů, který nikdy nedokázal svojí cenou devizu "zlaté české ručičky" náležitě ocenit, místo toho se stalo, že naší devizu vytlačili made in kdovíco a kdovíodkud.