Tak jsem před nedávnem četla článek o tom, kolik řidičů už bylo "vybodováno". V údivu jsem povytáhla obočí, když jsem zjistila, že ne baby za volantem, ale pánové tvorstva jsou mnohem větší hříšníci.
Velmi mě potěšilo, že podle statistik ministerstva dopravy tvoří ženy zhruba čtyřicet procent řidičů. Je nás holky dost. Aktuálně nesmí jezdit 39 tisíc lidí, z toho asi zhruba dva tisíce řidiček. Příznivé skóre pro nás, pro ženy!
Přesto se stále vedou vtipy na ženy za volantem, chlapi řidičské umění svých partnerek, ale i cizích žen zesměšňují, dobírají si je a vůbec nemají k ženě řidičce respekt. Koneckonců stačilo počíst si výživnou diskuzi pod článkem, kde pánové hodnotí neumění řidiček, zkreslení statistických údajů, protože málo řidiček je aktivních, jen vlastní ŘP a pak jezdí malé vzdálenosti, nejsou řidičky z povolání a svým blbým parkováním a stylem jízdy by spíše měly přicházet o řidičáky...
No, asi takhle vážení pánové:
My holky, ženské, zkrátka baby za volantem máme tak nějak větší obavy z toho, co by se mohlo při řízení vozu stát, proto jezdíme pomaleji (máme přece jenom zodpovědnost nejenom samy za sebe, ale často i za děti). Taky dodržujeme větší vzdálenost mezi auty, protože nám není příjemné, když máme někoho skoro natlačeného v kufru. Jo, a samostatná kapitola je parkování. A to už vůbec nemluvím o couvání. Je pravda, že se přesuneme z bodu A do bodu B, aniž bychom způsobily karambol, a když už něco způsobíme, tak při couvání nebo parkování...
Vzpomínám na dobu jízd, kdy instruktor chtěl, abych zaparkovala vedle toho Forda. No jo, jenomže mě byly výrobní značky aut naprosto cizí, místo na parkovišti bylo na dvě auta vedle sebe v kolmém stání. Jedno tmavé napravo, druhé tmavé nalevo. Které z nich je Ford? Tak jsem zaparkovala tak trochu šikmo. No, nebyla jsem a nejsem tak úplně blond!
A takto to my holky, ženské, baby za volantem máme. Traduje se, že si pleteme ruce, že zdržujeme provoz, že na kruháči hledáme značku konec kruhového objezdu, že ženská za volantem je auto bez řidiče, že za volant neusedáme tak často jako chlapi, že jezdíme kratší vzdálenosti, že máme blbej odhad a že neumíme tak rychle reagovat jako chlapi. No bodejť - nejsem chlapi, jsme ženské! Ať tak nebo tak, je nás v provozu stále víc a víc a to je dobře. A víte proč?
My ženské považujeme auto především za dopravní prostředek, potřebný k přesunu dětí, nás a nákupu a nemáme potřebu předvádět se, jak rychle nám to jezdí, ani za jaký časový úsek jsme zdolaly určitou vzdálenost. A taky jsme k sobě ohleduplnější. Co k sobě i k tomu odřít si auto, vždyť často je to něco jako oděvní doplněk a na to jsme my holky háklivé!
Pánové, podstatný rozdíl je v tom, že zatímco, pro vás je jízda autem adrenalin a auta jako taková jsou hračkami už z dob vašeho útlého mládí, pro nás je auto prostředek jenž nám poskytuje nějakou službu stejně jako pračka nebo myčka. A pak vztekáte se na nás, že do provozu nepatříme a přitom jste nám ani jako malým nedovolili půjčit si vaše autíčka. Protože byla vaše!
Svět se ale mění!
Mít malou dceru nebo vnučku, nakoupím autíčka, zakleknu a hrajeme si s autíčky a to by v tom byl čert, aby prestiž ženského pohlaví za volantem s postupem času nevystoupala do výšin!
