Jak to vnímám já:... a nezaprší... a nezaprší... a nezaprší...

Tak prý nám konečně nastalo astronomické léto. No, já bych řekla, že ho tu už pár dní máme. Alespoň soudě dle pohledu z okna...

Několik dní zpátky jsem se divila, že na sídlišti je vysoká tráva a nikdo jí zatím neposekal. A to mají ty traktůrky, křovinořezy a nestíhají? Vzpomněla jsem si jak jsem do svého úplně prvního zaměstnání chodila jen kousek od místa bydliště a jak trávníky sekal sekáč kosou. Znala jsem to od dědy, jak kosu večer naklepával, jak kosu brousil a viděla jsem ho mnohokrát v zámecké zahradě, kde byl zahradníkem, sekat trávu a sušit sena...I proto mi ten starý sekáč na sídlišti v době, kdy mi táhlo na dvacet připomínal dědu, který umřel, když mi bylo třináct a kousek... Byl to podobný děda v šedavých montérkách, co si nosil kávu v bandičce a stejně jako děda brouskem brousil každou chvíli kosu.  Bylo to takové zvláštní, nostalgické a pro mě dodnes nepochopitelné, že jeden jediný důchodce stačil udržovat celé sídliště... (On ten pán pracoval od rozednění)...

    Pak se ale jednoho dne se na sídlišti vylodili s traktůrky a celý den rámusili, až nebylo po trávě ani vidu. No, konečně... Konečně je na sídlišti nádherný zelený trávníček...

...neutekl ani týden a namísto nádherného zeleného trávníčku je na sídlišti žlutý zaschlý trávník. Pohledem do dáli vidím žluté louky a pohledem na nebe marně hledám dešťové mraky...

Co by teď příroda asi dala za několikadenní jemný deštíček ???

Vybavil se mi děda Komárek z filmu  Na samotě u lesa jak  glosoval intenzivní déšť, napadlo mě jakou peprnou hlášku by asi použil v těchto tropických dnech a to prý má být dneska až 34 stupňů, později poupraveno na 37 stupňů...

Hlásila jsem už včera, že dneska asin  z vedra chcípnu, protože na to můj organismus není stavěný. Zvažovala jsem, zda vzít do práce lavór a ponořit do něho nohy pod stolem. Zda si vzít klobouk, ať třeba vypadám jak idiot. Opalovacím krémem se plácám už několik dní i jen kvůli přechodu do práce a  práce. Jinak jsem celoročně jak ředitel vápenky, tak je to na místě, páč se slunci záměrně nevystavuji není má kůže na slunce zvyklá. Napadlo mě, že si asi budu muset v tom vedru přicvaknout sluneční slonu na dioptrické brýle...

Krém na opalování, klobouk a sluneční brýle jsem používala jen na zahraničních dovolených na plážích a uteklo pár let a i v české kotlině máme tropy. No, včera jsou koukala, že zde máme tepleji než třeba v Chorvatsku. Tak proč se táhnout za sluncem. Toho je tu už máme požehnaně.

Co nám chybí je možná moře. Jednou jsem někde našla hezký veršovaný návod na to, jak mít vlastní moře. Doteď si ho pamatuji:

"Kdyby každej Čech vzal džbánek vlažné vody se solí,

zbudujeme oceánek nejkrásnější v okolí.

Pak napíšem do čítanek, že tam někde, co je Aš,

šplouchá Tichej oceánek - malej, ale NÁŠ !"

Teď už jen najít lokalitu u Aše, osolit vodu ve džbánku a pustit se do budování moře...A co nám bude chybět?