Jak to vnímám já: A je to tu zase!

Silvestr. Poslední den v roce. Bilancování toho, jaký byl končící rok a taky přání do toho nového. A možná i nějaké to předsevzetí…

…pro mě byl dnešek dnem pracovním.

Připravovala jsem si podklady pro statistiku.

A že se mi chtělo  dneska ráno vstávat z vyhřátého pelíšku, to tedy nechtělo, ale to není nic neobvyklého. To se mi nechce nikdy.

Dnešek, krom toho, že je posledním dnem v roce je taky dnem, kdy se narodila moje první neteř – chvilinku před půlnocí. Takže v tento den myslím vždy na to, že má dneska narozeniny. Ještě rok a bude mít už na krku tři křížky (nějak rychle ty děti stárnou).

Takže jak říkám, dnes byl skoro normální den v roce jakých je 364 dalších. Ačkoliv dnešek pravda byl v něčem jiný. Neměli rohlíky. Chápete to? Půlka národa, co půlka? celý národ dneska dělá jednotlamky a chybí základní surovina. A ty fronty u salámů – inu vánoční sladkosti dnes měníme za silvestrovské slanosti…

Takže z mého pohledu vcelku běžný den, až na ty fronty v obchodech. Dalo mi moc práce udržet cestou z práce myšlenku a koupit šampus (já dám přednost rychým špuntům s naším mladým) a nějakou minerálku, ovoce a rajčata a papriky a vajíčka a rohlíky!!!… Běžný den, ale lidi se dneska chovali tak nějak divně! Pobíhali sem a tam a měli plné košíky slaností a pití...A odevšad jsem slyšela: "Oni už nejsou rohlíky? A přivezou je ještě?" "Jak je možné že nemají rohlíky?" a mezitím přání do nového roku a toužebné přání, aby hlavně bylo lépe...

No, přišla jsem z práce, udělala  pozdní obědovečeři a pustila jsem se do výroby chlebíčků a jednotlamek… (kdyby jste se divili, kde jsem je sehnala - inu, člověk si musí umět poradit! Když nejsou rohlíky v supermarketu, zajdu do malého pekařství a tam rohlíků měli, že je i prodávali) Chtěla jsem ještě stihnou základ na guláš na zítřek (no, co zítra je taky den, přece se na Silvestra nestrhnu!). A celou tu dobu mezi plácáním se s občerstvením jsem přemýšlela jaká si dám do dalšího roku předsevzetí.

Určitě jako každý rok.

Za prvé – zhubnu! LETOS UŽ KONEČNĚ A OPRAVDU

Za druhé – naučím se nehladovět a stravovat  se pravidelně a budu konzumovat hodně ovoce a zeleniny

Za třetí  - budu žehlit hned jak seberu prádlo

Za čtvrté – udělám si denně čas na psaní

Za páté  - budu chodit spát před půlnocí

Za šesté -  omezím pití kávy na dva až tři šálky denně

Za sedmé -  začnu pravidelně sportovat

Za osmé  - přihlásím se KONEČNĚ na tu hru na kytaru

Za deváté -  vymezím si denně čas  jen a jen pro sebe a jeden den o víkendu pro své koníčky - hlavně taky pro šití

Za desáté….

…vždyť je to pořád dokola. Pořád chci dělat něco se svou postavou a najít si čas sama pro sebe a stále tak nějak zcela vyflusnutá někam celá říčná dobíhám, nic nestíhám, den má podezřele málo hodin, okrádám se tak o spánek na úkor toho, co bych fakt ráda a s chutí chtěla dělat…A abych to všechno zvládla, tak na povzbuzení si vařím kávu, abych vydržela, aby mě nedohnala únava... A sále si říkám až...až...až...

          Takže shrnu-li to, moje předsevzetí do roku 2015 je: KONEČNĚ zvolnit a žít sama pro sebe - najít si denně sobecky chvilku jen a jen pro sebe, pro své záliby a koníčky.

Taky jsem dělala malou invetruru, když dneškem končí rok 2014.

Jaký byl?

Takový, jaký jsme si ho udělali.

Po půlnoci začne ten další a jaký bude je na každém z nás!

Zbývá mi se s odcházejícím rokem rozloučit a popřát všem do příštího roku. A co? Zdraví je tedy podle mě v žebříčku hodnot na prvním místě, ač se to přání může zdát jen jako omletá fráze. Je mi už dávno jasné, že nejcennější dar je zdraví, ale podvědomě tak nějak všichni to své zdraví bereme jako samozřejmost a na signály nereagujeme. Nebo zareagujeme, ale většinou až když je pozdě. Zdravý člověk má tisíce přání - nemocný má než to jedno jedinné: být zdravý!

Takže všem přeji hlavně to zdravíčko....