Tak jsem se tak o víkendu vydala na toulku svou pamětí a rekapitulací toho, co jsem prožila, co jsem od života očekávala a čeho se mi od života dostalo. A bilance je tady. Shrnuto: hodná holka je pro dnešní dobu neštěstí.
Vezmu to zkrátka.
Byla jsem hodná už odmala (teda napřed jsem se jako úplně mrňavá musela vyvztekat), ale pak už to šlo. Poznámky jsem nenosila, a až na pubertální období, kdy se jeden soused mé ségry zeptal, zda nemám něco s hlasivkami, jsem slušně zdravila, ochotně jsem pomáhala starším a pro všechny jsem byla ta hodná holka.
Dneska bych řekla blbá!
Obávala jsem se udělat něco, abych snad o tu nálepku „hodné holky“ nepřišla a tak se stalo, že toho mého dobra každý jen využil ve svůj prospěch. Pro každého jsem byla ochotná se rozkrájet na úkor sebe sama. Neexistovalo, že jsem neměla čas pro druhé. Prostě se vědělo, že dojdu tam i jinam, přinesu to či ono, udělám oč mě požádají, protože prostě hodná holka neřekne: „Sorry, mám jiný program!“ Hodná holka neodmlouvá! Hodná holka, aby mohla zůstat hodnou, jde a udělá, zařídí, vyřídí, přinese, odnese...
Jak se naučíte být hodná, protože budete poslouchat napřed rodiče, pak ve škole, pak šéfa a partnera, odsoudíte se k tomu, že budete muset dělat ze sebe celoživotně jen vola. Tedy pardón - vola ne, jste přeci hodná holka a ta nemluví vulgárně!
Úplně nejhorší kombinace je být hodná holka a ještě ke všemu nenápadná: žádná záplava blond vlasů do pasu, žádné pomněnkově modré oči orámované černými řasami, žádné nekonečné nohy či vyšpulený zadeček – jen hodná a tuctová holka.
Vybavila jsem si všechny ty „mrchy“, které jsem ve svém okolí znala a znám. Všechny ty rebelky, všechny ty před třiceti lety krasavice, ale i ty nepohledné mrchy, kterým prošly všechny průšvihy a bylo mi tak trochu líto, že nejde změnit čas. A že to dotáhly třeba i bez vzdělání dál než já, že se mají jako prasata v žitě, a že si užívají života snad nemusím popisovat. Nejde u mě o závist nebo nenávist, ale o zlobu nad sebou samou.
Ano - mohu si za to sama.
Byla a jsem táááááák moc hodná!
Mít tak kouzelný psrten chtěla bych být o třicet let a kilo mladší, mít dlouhé blond vlasy a husté černé řasy a rozhodně už bych nechtěla být hodnou holkou, ale pořádnou, opravdu pořádnou zlou a vypočítavou mrchou…
Takže na závěr, jako paní v letech mám vzkaz pro všechny zatím ještě hodné holky: "Milá děvčata, přestaňte ze sebe dělat jen chůvy a služky a ihned se přestaňte obětovat pro druhé 24 hodin denně!
Myslete sobecky jen a jen na sebe!
Myslete hlavně na sebe!
Žijte si svůj život!
Žijete ho jen jednou a jinou šanci vám už nikdo nedá.
Ze života se reparát nedělá!
A že někdo bude říkat, že jste mrchy? Buďte jimi a zaručuji vám, že se budete mít mnohem lépe než kdyby jste měly zůstat stále hodné holky! Být hodná holka je v dnešním světě přežitek!"
P.S. A až pak jednou budete rekapitulovat svůj život mrchy budete na sebe pyšné!
