Budu hvězda?!

Proč otazník i vykřičník? No, možná proto, že se sama sebe ptám, jestli, když budu psát blog, budu Vaše hvězda a vykříčník kvůli tomu, že tomu prostě tak bude a vlak přes to nejede, protože když si něco umíním tak to prostě tak bude. Tak v mém případě platí ten otazník.  

Zatím zkouším, zatím hledám, zatím tápu. Tedy, co se týče psaní blogu.

Ale psát (zatím) nepřestávám.

Ne proto, že chci být hvězda stůj co stůj.

Prostě proto, že mám potřebu něco psát a potažmo i sdělovat. Tak třeba teď svojí úvahu na téma :"Hvězda blogu".

A pak je taky možné,  že někdy hvězdou jsem a ani o tom svět neví.  To je ale nepořádek. Někdy zazářím v kuchyni, jindy třeba pracovně, prostě takové malé záblesky občas bývají a národ to ani neví (jaká škoda málokdo tuší co ve mě dřímá!).

No a když to nikdo neví, tak mě nikdo mě nepochválí. A když mě nikdo nepochválí, tak se pochválím sama.

Tak třeba, že jsem vystála 2 hodiny u žehličky a vyžehlila jsem všechno prádlo. Heč! Je pravda, že napřed jsem jen prala a prala vše odkládala "na potom". No, o žehlení jsem si tu taky blok přečetla a i já patřím mezi ty, co žehlí prádlo. Ač nerada, ale žehlím. Uvídala jsem pokrok - napařovací žehličku, neb mám v paměti, kdy jsme vytahovali a kropili velké prádlo před žehlením. Uf! Jásám, když můžu žehlit u filmu, na který se těším. Spojím tak příjemné s užitečným.

Nebo jsem uvařila tak dobrou krmi, že se chlapi odvalili  totálně zdecimovaní od stolu. Pochválili a pomlaskávali a národ o tom taky neví! Škoda!

Já jsem holka šikovná, když jsem si i podle návodů úspěšně vyzkoušela spoustu ručních prací a u některých jsem zůstala: korálkování a vyšívání.  Málokdo tuší, jaká jsem hvězda.

Upekla jsem a ozdobila jsem krémem a vlastnoručně vyrobenými marcipánovými květy patrový dort a zase o tom nikdo neví - jaká jsem hvězda. Tedy, to nebyl první dort, těch už jsem upekla více, ale patrový byl premiéra. A dokonce jsem si i vymyslela vlastní dort.

Nikdo o tom jaká jsem hvězda neví (tedy až na mé nebližší okolí).

A já bych tak ráda slyšela, jak moooooooc jsem šikovná.

Tak se chválím sama.

Dnes tedy poprvé, protože to nikdo jiný za mě neudělá. "Holka dneska jsi toho zase udělala, ty jsi tak šikovná. Jsi hvězda!"

P.S.

Abych nezapomněla, než dneska má hvězda s ulehnutím do postele zhasne a já do té doby toho ještě musím tolik musím tolik udělat, musím se zeptat sama sebe jestli jsem se náhodou nepochválila málo?