Bez televize!

  Bez televize! Není to tak dávno, co jsem si myslela, že nemohu žít bez té bedýnky, co se ovládá dálkovým ovladačem a všichni by jsme měli za ní platit koncesionářský poplatek...

Televizi jsem měla po příchodu ze zaměstnání puštěnou i jako zvukovou kulisu, při vaření a uklízení či žehlení. Nemít puštěnou televizi – to bych asi ještě před půlrokem nerozdýchala...

Jenomže život se mnou smýknul jinam a já se najednou ocitla někde, kde není televizní signál...Několik měsíců jsem neměla možnost sledovat nejenom filmovou tvorbu, ale ani reklamy či Večerníčky...A právě Večerníček mě dostal do varu...Edudant a Francimor zamávali nejenom se mnou, ale i s téměř čtyřletým klučinou, který zná z DVD klasické pohádky Broučky počínaje a Patem a Matem konče. Najednou nevěřícne koukal, co je to za pohádku a co to tam ten pán říká. Já, ač nějaký ten pátek pamatuji a spoustu Večerníčků jsem již viděla, jsem též nevěřila slovním projevům a měla jsem sto chutí televizi vypnout a nemotat hlavu malému dítěti. To, ale navyklé na pohádky sledovalo děj a pak následovala spousta otázek typu a proč a proč a proč??? No, a teď vysvětlujte tomu malému dítěti o co v té pohádce šlo nebo, co si z té pohádky má odnést za ponaučení...???

Nevím, kdo vybírá pohádky do Večerníčků, ale přimlouvala bych se raději za takové, které mohou sledovat zejména předškoláčci... Pravda, můžu to vypnout a sáhnou pro osvědčené pohádky Z mechu a kapradí či O loupežníku Rumcajsovi, ale ne každý rodič má tuto možnost...

Pohádky na dobrou noc by měly být pro malé děti, a měly být pohádkové, uklidňující a s dobrým koncem, aby se těm malým špuntům krásně usínalo a neměly hlavou plnou otázek...