A je po romantice...

Tak k úplné spokojennosti mi v uplynulých dnech chyběla snad jen vana plných fialek, když už jsme měli umyvadlo plné svíček.

Událo se to asi takto:
Dotknu se vypínače v koupelně a místo světla mám světelnou šou.
Vymění se žárovka.
A zase budiž světlo v koupelně (slouží nejen k ranní a večerní očiště a k údržbě zubů, ale mě i k rannímu líčení - pokud to stihnu a k vytváření kreací z vlasů - pokud to vlasy dovolí).
A když je v koupelně tma jako v pytli, jsem v pytli i já.
Takže když i nová žárovka předváděla ta svá  světelná šou, upozornila jsem toho pána, co s ním uléhám na lože, že se asi něco děje v koupelně a že mám obavy, abychom nevyhořeli.
 
No, asi jsem zase dostala nálepku té, co ničemu nerozumí. Natož elektřině.
 
Zvykala jsem si na světelnou šou, ale praskající zvuky ve vypínači mě rozhodně chladnou nenechávaly.
 
„Mě se to nelíbí. Bojím se, že vyhoříme. Elektrice nerozumím, ale já  už se bojím zapnout vypínač, že dostanu pecku.“ Pronesla jsem a zase jsem vypadala jako exot. Jako blbá ženská, co má mít ruce leda tak ve škopku a vyndat je, když přivezou uhlí.
 
A jednoho dne jsem přišla z práce a v koupelně tma.
Stupačky dokořán a prý musí přijít elektrikáři neb ty rozvody celé zrezivěly. I já jsem čučela do těch otevřených dveří a shledala odkrytý jeden kryt, kde byly všechny šrouby totálně zrezlé…
A do doby než elektrikáři přijdou si musíme nějak poradit.
Jedinné dítě zajásalo:
„Hurá! Nemusím se mejt!“
Já přemýšlela, kde a jak si ráno hodím ksicht na hubu?
Posbírala jsem svíčky po celém bytě a obložila jimi umyvadlo.
 
Tak konečně - prvně v životě - budu mít romantickou koupel.
Ještě tak vanu plnou fialek nebo šampáňa nebo šampáňo do vany, co víc si přát?
 
První problém nastal se zapalovaním svíček. Tedy svíčka jako taková byla než jedna, ostatní byli čajové svíčky v různých kalíšcích. No a zapálit jednou sirkou čajovky bylo nad schopnost sirek. Začal se mi škvařit nehet na palci.
Zaklela jsem.
A než jsem zapálila všechy čajovky, byla polovina sirek vyškrtaných.
Klela jsem skoro nepřetržitě.
Zítra, když nekoupím zápalky asi nebudeme mít čím svítit.
Šampáňo jsme taky neměli a já provedla očistu podobnou stínové hře.
 
Jeden den při svíčkách dobrý.
Druhý den taky ještě ujde.
Třetí den už vám lezou na nervy svíčky a čtvrtý den úplně vše. Protože si připadaté jak v podzemí, oči přivyklé pološeru. Do romantiky to má daleko.
 
Dítěti se dostalo kázání - neblbnout a kdyby si najednou zhaslo všechny plamínky, tak že zavolá a já dojdu svíčky znovu zapálit.
Druhý den je dítě ve vaně a začne mě volat. S představou, že mu přinejmenším chytil koupelnový závěs letím do koupelny.
"Co se děje?"
"Nic, zhasla mi jedna svíčka."
 
A pak jednou přijdete z práce, dveře od bytu dokořán a v bytě elektrikáři.
Než jsem stačila koupit šampáňo, sirky a pořádné svíčky zbyl z romantiky jen vosk na umyvadle.