Trucker

Můj manžel je řidič z povolání a jeden čas se živil jako kamioňák. Když mi oznámil, že teď bude mít toto zaměstnání, tak se mi vybavil upocený, knírkatý, opantoflovaný týpek, co má na sobě dírkované tílko a na hlavě síťovanou kšiltovku, pod kterou by se vešel ještě krtkův dort. Na předním skle mu visí tisíc skákadel a plyšáků a v prostředku palubky je cosi, co bliká mnoha barvami a v upgradovém vydání to i vyluzuje nějaký zvuk. Dělá hambatá gesta ze své kabiny na projíždějící holky v kabrioletu a vůbec je absolutně fuj (tuhle představu mám myslím z nějakého filmu)! A to bude můj Radlik?

Že se uvidíme pouze o víkendech (a to v lepším případě) a že jediná naše komunikace bude během jeho cest pouze smsková tudíž velmi omezená, mi vůbec nedošlo…

Po mém hysterickém záchvatu (to když mi došly předem zmíněné skutečnosti) a striktním odmítnutí až zákazu mi bylo vysvětleno, že je to jen na omezenou dobu a že si tím vydělá dost peněz a ty budeme potřebovat, když chceme založit rodinu. Takže můj zákaz vyšel úplně v niveč. OK. Chvilku to vydržim. Trvalo to rok a já si nezvykla. Mimo to, že jsme se viděli velmi málo, což bylo pro tehdy čerstvě zamilovanou Chvátalku k usoužení, byla další svízel si něco naplánovat. Páč když jsem si nic nedomluvila, tak on někde zkejsnul a já se nudila doma a nebo jsem si něco naplánovala a pak to rušila protože Radek přijel a já si ho chtěla užít, když už byl konečně doma. Pak už jsem neplánovala a kamarádkám říkala na pozvání „Možná! Podle toho jestli přijede Radek.“ A protože jsem byla takto nejistá, tak mě přestali zvát. :)

Nicméně Radek se tedy mé filmové představě kamioňáka nepodobal. Jednou museli s kolegou nechat kamion na hranicích a jiný kolega je vezl domů. Aby si ale nemusel zajíždět, takže je vysadí ve Zdicích. Můj muž volal, jestli bych je tam vyzvedla. Protože ví, jakého mám pamatováka na místa a názvy, tak řiká „Oldíku, to je tam, kde si mě vyzvedávala minule!“ Světácky jsem přitakala „Jasný“ a vyrazila.

 Bylo zrovna slunečno, takže i okolí dálnice mi přišlo krásné. (,Vy jste se zase kochal, že pane doktore!‘) No tak si to frčím na místo určení. Přijíždím tam. Ještě si řikám, že támhle ten kamion v protisměru budou asi oni. A jak budu pochválená, že na mne nemuseli čekat (nejsem zrovna dochvilná). Tak podjedu dálnici. Jedu po silnici. Na druhé straně silnice dva pobudové ověšení nějakými zavazadly (asi spacáky) . V duchu: ,Hm, trempíci! To si vybrali pěkně blbý místo na stopování.‘ Zastavím na domluveném místě a čekám. Ve zpětném zrcátku vidím, že se ti dva pobudové otočili a čumí na mé vozidlo. ,Co je? Stojim blbě? Asi vyhlíží nějaký auto.‘ Najednou telefon. ,Ááá, Radek!‘ „Já už jsem tady!“ hlásím pyšně „To vidim. Ty si kolem mne projela, jako kdybych nebyl vůbec tvůj manžel!“ „Ehm?“  Kouknu znova do zpětného zrcátka a ten jeden pobuda mluví do telefonu. Ten jeden pobuda je totiž můj manžel.  …