Známý (Nadpis opraven)

Miluji divadlo! Mno, to je možná silné slovo. Mám ráda divadlo. A jsem pravidelnou návštěvnicí. Ano, je to tak. I v tomto pro mne fyzicky i psychicky náročném období – mateřské dovolené -  si najdu čas a pravidelně navštěvuji nějaký ten tyjátr. Za poslední 3 roky jsem byla 3x. To znamená, že pravidelně jednou ročně navštěvuji divadlo.

Tomáš Sedláček, Olga Chvátalová, Lukáš Sedláček

     Mým posledním neboli letošním kouskem bylo LiStOVáNí – kniha Tomáše Sedláčka – Ekonomie dobra a zla. Proboha, proč jsem si vybrala učebnici? Proč jsem nezvolila něco odpočinkového, lehkého a úsměvného? Stejně jako loni Můj báječný rozvod anebo předloni Vše o mužích.

     Teď když koukám na ty 3 tituly, tak vidím jakousi spojitost. V podstatě vezmu-li to logicky (Ano jasně, to MOU ženskou logikou.), tak když jsem zjistila Vše o mužích, musel následovat – logicky-  Můj báječný rozvod. Jenže po finančně náročném rozvodu je třeba nastudovat Ekonomii a to i dobra i zla.

     No, tak by se to dalo sice vysvětlit. Ale bylo to jinak. To poslední jsem si vybrala protože…To je na delší vyprávění. A tady je:

     S obdobnou pravidelností, jako jsem divadelní divačkou, se stávám i čtenářkou časopisů. Měsíčník je asi pro mne zbytečně častý (Omlouvám se týdeníku Ona Dnes). Ano, takovouto Starostovskou havěť, která si tu u vás bezostyšně (někdy ostyšně) bloguje, ale na revanš nečte, si tu držíte.  V létě jsem si jeden časák koupila. Nějaké extra vydání. O chlapech. Nejsem já nějak na chlapy? Divadelní představení. Časopis. O tom svém často píši. A přesto jim nerozumím. A to mám ve své domácí laboratoři dva exempláře. Dospělého jedince a jeho mládě. A i přes jejich sledování a studování nemohu říci, že jsem na ně expert a skutečný znalec. Zpět.

      Ten časopis byl plný rozhovorů se známými muži. Otevřela jsem jej, když děti po obědě spinkaly a já měla Svůj čas. První tři články mě tak otrávily, že jsem plátek odložila. Namyšlená mužská cháska.

     Druhý den jsem časopis vzala do ruky znovu. Nabroušená na všechny mužský jsem listovala od zadu a narazila na foto rudovlasého vousáče v tvídovém saku. „To je typ!“ pomyslela jsem si a listovala dál. O dvě stránky dál jsem objevila nadpis. Ten tip byl Tomáš Sedláček. Vrátila jsem se k fotce a na druhý a třetí pohled jsem zjistila, že já ho znám. Jasně, zná ho asi celá republika. Je to významný ekonom.

     Ale já ho znám jako malého hubeného desetiletého klučinu, co chvilku nepostojí a hlavně nepomlčí. Byl to můj manžel. V roce 1985 jsme měli svatbu. Ano, to mu bylo 8 a mně 7. Takže šlo pouze o dětskou hru. Ale i tak. Ani v dětství si nevezmete někoho, kdo Vám nesedí. Já do Tomáše byla trošku zamilovaná. Přiznávám. Teď už mohu. Je to dávno.

     Běžela jsem k internetu a tam se o mém dětském manželovi dozvěděla mraky informací. Například, že byl na Yalu zařazen mezi pětici perspektivních ekonomů. Byl ekonomickým poradcem Václava Havla. Přednáší na Karlově univerzitě. Je členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Napsal knihu Ekonomie dobra a zla. ... Kde jsem byla posledních 10 let, že jsem o něm žádnou informaci nezaznamenala? Na Marsu? Jsem ostuda. To mi promiňte a prozatím to i pomiňte.

    Jedna z mnoha informací byla, že ke knize Ekonomie dobra a zla je vytvořeno divadelní představení. Respektive scénické čtení na Nové scéně ND. V listopadu. To musím vidět. A tu knížku si přečtu. Byla jsem odhodlaná. Mám takového kámoše z dětství a nic o něm nevím. To musím napravit!!!

     Knihu jsem objevila v knihovně mých rodičů. Zapůjčila jsem si ji. To bylo někdy v srpnu. Do toho listopadového představení ji přečtu, abych věděla o co go. Mám ekonomku, takže to hravě pochopím. Ekonomii jsem uložila na noční stolek, kde setrvala netknuta. Omlouvám se autorovi. K večernímu čtení dávám přednost něčemu skutečně lehkému a to obsahově i vazbou. Když mi po usnutí spadne na obličej tenká knížečka, nebolí to tak, jako když si na sebe upustím bichli.

     6. listopadu v podvečer jsem se v tramvaji snažila četbu dohonit. To znamenalo, že jsem cestou na LiStOVáNí  listovala a namátkou pročítala. Hrozně pomalu čtu, tudíž jsem toho moc přečíst nestihla. Nicméně to představení je tak dobře a pěkně udělané, že i laik, kterým já jsem, pochopí.

     Byla tam řečena spousta moudrých věcí, ale i vtipů. Doporučuji. Pánové Lukáš Hejlík a Alan Novotný, kteří LiStOVáNí tvoří, odvedli kus dobré práce.

     Byla jsem samozřejmě zvědavá na Tomáše. Ten Vám vyrostl!

     Po představení následovala debata s autorem. Tomáš hodinu odpovídal na dotazy diváků. Já jsem se na nic neptala. Na to tam bylo 200 dalších. Já jen tiše poslouchala a zírala. Ten člověk je úžasně pohotový. Odpovídal srozumitelně. Mluvil rychle. Ne moc stručně. Hodně u toho mával rukama. Mezi tím udělal vtip sám na sebe a plynule přešel na odpověď další otázky. Výborné!

    Po debatě bylo nahlášeno podepisování knihy.

    Vylítla jsem ze sálu jako šílená, abych se vyhnula frontě podpisuchtivých fandů. Chvátala jsem tak, že jsem na místě k tomu určeném byla první. Jako úplně první. A jediná. Ani Mistr tam ještě nebyl. Znejistila jsem, že jsem špatně pochopila souřadnice. Vydala jsme se zpět nahoru k sálu. Na schodech se proti mně objevilo jízdní kolo a za ním kučeravý Tomáš.

„Tak, kde bude to podepisování?“ vylítlo ze mne až příliš drze.

„Tady tady. V baru. Já si musím dát pivo a jdu na to.“ Odpověděl zcela nezaskočen mou familiárností.

     Při objednávání piva se pozdravil a zapovídal s dalšími pěti lidmi. Já trpělivě stála u již zmíněného zaparkovaného kola. Mimochodem před představením jsem si říkala, že se určitě Tomášovi nebudu připomínat. Co bychom si spolu asi vykládali? Ale on byl skutečně tak normální, že jsem svůj odmítavý postoj přepracovala na odvahu až drzost.  Když se Tomáš dostavil se zlatým mokem, vrazila jsem mu od našich respektive od mámy půjčenou knihu a požádala o věnování tetě Chvátalce.

Podíval se na mne překvapeně „Fakt jo?“

Ukázala jsem mu Hujersky fotku (viz přiložený obrázek). „No nekecej!“ vylítlo z pana Doktora. Vrazil mi dvě pusy na tvář. A že prý musíme někam vyrazit. Napsal mi na sebe kontakty. Slíbila jsem, že mu naši fotku pošlu. Byl hrozně milý a v pohodě. Žádná arogance úspěšného politika. Rozloučili jsme se a já doufala, že z LiStOVáNí, diskuze a polibků na mne dopadnou alespoň střípky Tomovy energie a moudra. Za 2 dny jsem měla 39°C a angínu. Asi to můj organizmus neunesl.