Lidská paměť a neb Co si hned nenapíšu, to nevím

Je to peklo. Zvláště teď na mateřský. Ženská  řeší 8 věcí najednou: Došel jar – musím koupit. Jáně udělat mléko. Přitom odnáším do koše na prádlo špinavé ponožky, které jsem objevila v obýváku na křesle. S Tondou na záchod „A honem, mami!“. Ponožky mimoděk někam odkládám, abych je tam s údivem za pár hodin našla. Jáni nedomíchané mléko odkládám též a běžím s Tondou na WC. Po výkonu a umytí rukou, které plyne k Tondově převléknutí, se marně snažím vzpomenout, co jsem to chtěla udělat. Jáni řev mi napoví, že má hlad a že jsem přece dělala to mléko. Na jar si vzpomenu, až ho budu potřebovat. Nenapsala jsem si ho.

Radana Litošová

No holt se dostal jen do krátkodobé paměti, kde zůstává pouze pár sekund. Nebyl čas ho uložit dál Jak praví encyklopedie „Neschopnost vybavit si určitou informaci je způsobena tím, že nemůže být v paměti nalezena, protože nebyla používána a systematicky zařazena.“ 

Jar je informace, kterou jsem prostě nezařadila, protože můj mozek musel řešit jiná, v tu chvíli důležitější data. Je ale zajímavé jak si každý člověk zapamatuje nebo nepamatuje něco jiného.

Já si třeba nepamatuju lidské tváře. Několikrát se mi stalo, že jsem se k někomu blížila s napřaženou rukou a zvoláním „Ahoj, já jsem Olča!“ a on mi na to suše odpověděl „Já vím. Představovali jsme se v létě!“ Trapné. A ještě trapnější je, když už to tomu člověku udělám poněkolikáté. To už má právo se urazit. A bohužel i to se mi stalo. Naproti tomu „ohromuji“ znalostmi detailů o svých kamarádech jako „Johana má ráda polévky.“ , „Patrik má rád Sandru Bullock!“ nebo „Daniel  nesnáší kmín.“, které jsou pro dotyčného možná milé, ale pro mne úplně nepoužitelné.

Můj známý, učitel dějepisu, má také problém zapamatovat si tváře. Ale on nemá tu odvahu to přiznat, takže doufá, že z rozhovoru pozná, o koho jde. Ne vždy je tato metoda úspěšná. Strávil už pár milých večerů s lidmi, kteří ho znali, ale on je nikoliv a dodnes neví…

Tuhle mi má kamarádka, houslistka, vyprávěla, že ona si nepamatuje některé své nákupy. Nemyslela tím, že doma s hrůzou koukala na novou blůzku a říkala si „Jak jsem si tohle mohla koupit?“  Povedlo se jí koupit si dvoje naprosto totožné plavky. V rozmezí půl roku. Ve stejném obchodě. A mít z obou ohromnou radost. Než teda zjistila, že má dvoje. Nebo své sestře k narozeninám dala 2 roky po sobě stejný Ladův obraz. Bylo jí pak líto, že sestra nemá radost.

Lidská paměť se dělí z několika hledisek – mimo jiné třeba podle charakteru zapamatování informace. Toto rozdělení není zcela striktní, všechny druhy paměti se vzájemně prolínají. A každý jedinec má některou silnější a některou slabší.

Sémantická paměť – fakta, data, encyklopedické znalosti (Tu má pan učitel dějepisu silnou)

Epizodická paměť – vázaná na čas a kontext, informace z vlastní minulosti (To je moje silná stránka, ale slabina kamarádky houslistky)

Implicitní paměť – vrozené a získané postupy – sport, hra na hudební nástroj (V tom je síla mé kamarádky houslistky)

Ikonická paměť – obrazy, tváře (pan učitel a já v tom plavem)

Jak jste na tom vy?