Chybí mi tchýně –> manuál jak zacházet s jejím synem

Muži jsou frajeři, borci, páni Bezchybní, machři, nejlepší řidiči, nejlepší stratégové, když ženská potřebuje, tak “perfektně poradí“  a poradí i když není o radu žádáno :), mají GPS navigace v hlavě odborníci na všechno.  Zkrátka Páni tvorstva!

Pominu, jak Nás-Ženy dokážou Naši muži vytočit do nepříčetnosti. Žít s nimi je těžké a bez nich ještě víc.

Jsem jedna z těch šťastných, která jednoho Pána tvorstva doma má. I když pan doktor Cimický tvrdí, že muž pro ženu není opora, ale je to další harant, který vyžaduje ženskou péči. (Jednou ráno se mě můj muž, když si dělal čaj, zeptal„Kolik sladím?“ Tohle jsem dokázala udělat svou péčí z chlapa, který vaříval nedělní rodinné obědy? Bravo, Olčo!) Ale pro mne můj manžel oporou je. V těžkých chvílích mi skutečně pomohl. Dokáže se mne zastat. Je na rozdíl ode mne manuálně velmi zručný (dokáže opravit to co já a naše děti rozbijeme a dokonce i kdeco vyrobit). Často má pravdu (což se mi teda velmi težko přiznává). Je to drsňák. Ale má srdce. Je to skvělý táta a manžel. Neměnila bych. I když bych ho někdy zabila.

Nemám manuál Jak zacházet s Radkem (- tchýni), tak opisuji od jiných a improvizuji. A snažím se zažít si nějaká pravidla, abych se vyhnula nedorozumění popř. svému vzteku. Několikrát jsem si třeba ověřila, že pokud po mém Pánu tvorstva něco chci a on svolí k tomu, že to udělá, musím mu dát přesná data. Ale skutečně přesná. Pár příkladů:

Jednou měl náš syn úraz a musel zůstat v nemocnici. Protože byl pouze roční, zůstala jsem tam s ním i já (tehdy v 4.měsíci těhotenství). Manžel dostal za úkol dovézt mi nějaké věci z domova. Nadiktovala jsem mu: oranžový krém na obličej, odličovací vatové tampónky, shower-gel. Dostala jsem šampon proti lupům, ušátka a se slovy „Nevěděl  jsem, který oranžový krém myslíš, tak jsem vzal oba.“ mi podával žlutý roll-on pro ploché bříško (opakuji: byla jsem ve 4. měsíci)  a žlutou tubu s gelem na vlasy. No, holt jsem nezadala ta správná data. (Další poznatek: Chlapi rozeznávají jen základní barvy. Něco lososového nebo meruňkového je pro ně něco k jídlu).

Při balení na hory se mně ptal „Co chceš vzít ještě  ze sklepa? Vzal jsem boby, svoje běžky a boty.“ „Vezmi mi prosím tě moje lyže a přeskáče.“  Přeskáče byly hned vedle jeho bot na  běžky. A z legrace jsem dodala „A nezapomeň na hůlky.“ Mám mu říct ať dá ty přeskáče do té tašky od bruslí? Né, na volno se ty přeskáče v kufru auta líp umístí.  Třetí den na horách jsem se konečně dokopala, že půjdu lyžovat (jsem skutečně „Veliký lyžařský nadšenec“). Manžel mi hlásí: „Ty přeskáče budeš mít v chodbě na lavičce. Sundal jsem ti je, protože bys na ně nedosáhla, Prcku!“ Na lavičce ležela ta taška od bruslí. „Ty jsi šikula, že si ty přeskáče přendal do té tašky. Já ti to chtěla říct, ale pak jsem si říkala, že by ta taška spíš asi překážela.“  Nechápavý pohled. Neví o čem mluvím? Co je v té tašce? Elááá - mé kolečkové brusle! Pápá lyžování!

Pan manžel nesnáší zbytečné otázky. „Sundal si mu ty mokré džíny než si mu začal oblékat tu kombinézu?“ „Ne asi! Jsem snad debil?“ a postavil Toníka na nohy a ten měl jednu nohu v nohavici a druhou v rukávu kombinézy.

Je s ním sranda! A tenhle článek mi povolil zveřejnit.