Čekání na Godota, aneb Milujte se a množte se

Je to už několik let, co obletěl svět úspěšný film o „staré panně“ toužící po vdavkách jménem Bridget Jonesová. Helen Fieldingová dokonale popsala pocity neprovdaných žen ve věku, který se všeobecně považuje za poslední termín, kdy si ještě lze pořídit dítě. Film je dodnes oblíbený kvůli tomu, že se dotýká tolika lidí.

Mí přátelé, kteří přesáhli hranici třiceti pěti let jsou bez vztahů, nebo pokud vztah mají, nemají děti. Na koho si vzpomenu, ten patří k této skupině. Čím to je, že zrovna tyto ročníky se nechovají podle všeobecné šablony?

Většina z nich má nefungující a často krachující původně super vztahy. Nejdříve probíhá nadšení a létání v oblacích, pak tvrdý pád a zadupání do země. Se vztahy mají problémy všichni. Z okolí znám pár rozvedených párů, ale i šťastně fungujících po překonání několika krizí. Mají své problémy, ale mají rodiny s dětmi. Jen pětatřicátníci žijí „single“.

Někteří z nich dělají kariéru a na soukromí nezbude čas, ale někteří jen čekají na Godota. Vzdali se jakékoli činnosti a čekají. Ale čas utíká a za chvíli bude konec představení. Jsou to mí přátelé a opravdu bych jim přála, aby našli své „štěstí“. Mám ale obavu, že jejich „štěstí“ nikdy nepřijde.

Nevím jak je to ve vašem okolí a docela by mě zajímala celorepubliková statistika. Možná je to jen místní problém z Pardubic.