Team vs. individualismus

Ve středu i ve čtvrtek jsem byl svědkem dvou vystoupení českých klubů na evropském kolbišti... Ve středu jsem sledoval oslavu fotbalu, pokoru, skromnost, týmového ducha a zasloužený postup. Už před čtvrtečním zápasem jsem si na druhou stranu všiml arogance, zpupnosti, rozhádanosti. Na hřišti pak individualismus, neschopnost týmové hry, stálého stěžování si rozhodčím a z toho všeho vyplývající nepostup. Skromná Plzeň versus sebevědomá Sparta. Ty dva zápasy na mě působily jako prvotřídní prvoligový mač a jeden z nejhorších zápasů okresního přeboru....

Takhle slaví TEAM...LN, Internet

Balzámem na chřadnoucí duši českého fotbalového fanouška musel jistě být zápas Viktorky Plzeň. Neexistuje nepříznivý stav, jedeme dál, vše se dá změnit. Rozehrávky které měly oči, tah na bránu, při ztrátě míče žádné lelkování a hrrr zpátky. Ten zápas by měl být vydán na DVD. Jako instruktážní pro každý mančaft který chce něco dokázat.

Černou večerní můru mi naopak připravila Sparta. Fandil jsem, jak jinak. Dva týmy v hlavních soutěžích jsou jistě víc než osamocená Plzeň. "Vlítneme na ně, dáme brzy góla, to otočíme!!!" Sparta se cítila velmi silná. Jen, nikam nevlítla. Akce se zadrhávaly na nepřesných přihrávkách, ztrátách míče, neschopnosti kombinovat. Kdysi osvědčený recept "nakopnout na hrot a střílet" se neosvědčil. To šlo možná onehdá za Dina, dnes slaví úspěch kombinace.

Všiml jsem si, že ztracený míč je pro hráče Sparty příležitostí k zalomení rukama a sebezpytování. Než to sebezpytování skončí, hra už je úplně mimo sebezpytujícího se hráče a ten tak po dobu několika dalších vteřin může už jen přihlížet.

Kdo z hráčů Sparty čekal, že rumunský soupeř přijede s útočnou taktikou, nezná fotbalové zákony. Jestli někomu darujeme dvougólový náskok a ten někdo si je vědom síly soupeře, využije všech prostředků k neočekávanému postupu. I simulování....

A tak hráči, místo aby hráli, diskutovali s rozhodčím, vylamovali si ruce v ramenních kloubech, spílali protihráčům a postupně se stávali čím dál nas.anějšími. To vyústilo v hloupý faul odměněný červenou a v podstatě ve stopku v pohárové Evropě. Nic na tom nezmění oslavné ódy televizních komentátorů, nic na tom nezmění vlčí mlha všech, kteří se po zápase vyjadřovali. Asi neviděli středeční Plzeň a fotbal, oproti Spartě, z jiné planety. Plzeň otáčela z 0:1 a vyhrála i když jí oněch 0:1 k postupu bohatě stačilo. Srovnávat kvalitu soupeřů snad ani nemá smysl....

Plzni přeji hodně štěstí a úspěchů v další cestě Evropou. Spartě pak pokoru, chuť k týmové práci a sebereflexi kterou nutně potřebuje...

Co z toho plyne pro nás? Skromnost bývá víc než neoprávněné sebevědomí a že táhnout za jeden provaz je víc, než osobní prospěch. Ostatně naříkat si a plakat nad vnějšími podmínkami se taky nevyplácí...

Krásný den přeji všem.