Na rady je tady již pozdě. Mám také zaměstnance , který má exekuce ,dá se říci, z blbosti. Ale neočekává se od těch kluků trochu příliš? Většinou se na zateplování nedávají právníci s doktorátem, účetní stojí peníze a často Vám neporadí.

Ten klučík u mě taky splácí a bude, chudák, ještě dlouho. A to má dvě malé děti a fakt nevím, jak s přítelkyní přežívají z toho, co jim zbyde.

Trochu té podpory podnikání by chtělo zjednodušením zákonů.

V Anglii např. první dva roky podnikání nemusíte dělat přiznání z daně z příjmu.Tam totiž vědí, že hodně OSVČ skončí právě v tomto období, protože se jim to nepovede.To jest stejně by byli ve ztrátě , tak o co go. Ti, kteří to přežijí, mají dostatek příjmů na to, aby si již poradili. Také ukončení podnikání není nic světoborného. Hodně malých podnikatelů začne a skončí, ale pokud se jen část uživí sama a nebude závislá na státní podpoře v nezaměstnanosti, nebylo by to lepší?také by to bylo výchnovné, aby se lidé snažili postarat se o sebe a nebyli tolik závislí na státě.

Penalizovat lidi do likvidační výše neprospívá nikomu. Stát by neměl děsit svoje vlastní občany jakoby předpokládal, že se automaticky jedná o zločince.

1) DPH odvádítě i faktur které nejsou proplaceny (bez ohledu na to jaké účetnictví vedete)

2) pojistné musíte zaplatit aspoň minimální bez ohledu na to zda jste si na něj vydělal

Zapomněl jste ovšem podotknout, že to byla jen a jen vaše neznalost zákonů (eventuálně neochota je dodržovat). Já jsem OSVČ a vím, že při ukončení podnikání budu muset zdanit všechny mnou vystavené a dosud neuhrazené faktury, i když jsou v prodlení třeba několik let a vím, že mi je mí odběratelé už neuhradí. Kvůli tomuto opatření musím takové pohledávky evidovat po celou dobu trvání samostatné výdělečné činnosti. Také se mi to nelíbí a považuju to od státu za zhovadilost, protože se v tomto případě nejedná o žádný příjem, ale v životě by mě nenapadlo tento (byť debilní) zákon ignorovat a riskovat, že se kvůli tomu octnu v podobných potížích, jako vy.

Neuhrazené pohledávky můžete odepsat, nebo to už neplatí ?

Mám silné obavy, že tento článek je PR, protože některé reálie prostě nesedí. Jako by si někdo uvařil dort jako pejsek a kočička. Tím ovšem nechci tvrdit, že jednotlivosti nejsou problém, spíše je to předvolební článek.

Již jsem si tím zcela jist.

a potom kdo je parazit..

Fajn, je po konkursu, začneme znova. Ne, věřitelé, kteří byli uspokojeni zčásti, tedy těmi pár procenty, mají nárok na plné uspokojení - subjekt nezanikl, přežil Je to finanční úřad, sociálka, zdravotní pojišťovna. Bývalí dodavatelé mě nechají žít - nekopu do mrtvoly... Nové platební výměry, nové exekuce, nové srážky až na dřeň .. změna zaměstnání, nepřiznal jsem exekuce ... neměl jsem už co obléci, obout, zdraví vypovídalo ... po 10 letech strádání. Dětem 19 a 17 - co mají od táty? První výplata celá, pak zaměstnavatel dostal pokyn ke srážkám, druhá výplata na dřeň, náznaky, že půjdu. Přiznávám, že jsem si prožil opravdu hlubokou krizi, nechtěl jsem žít. Dluh i přes splácení pouze rostl, žádost o prominutí penále (kolek 1000,- korun!!) zamítnuta. Živořit ještě pár let a umřít anebo už nic neřešit a umřít teď? Zdědí moje děti mé dluhy, musím žít, abych dluhy splatil a ony nepřešly na ně? Po této na dřeň výplatě koncem 2005 koupě letenky (1.200) jenom tam ... Anglie. Jazyk jenom trochu. Stačí. Třídím recyklovatelný odpad za minimální mzdu. Někdo zvrací. V pátek výplata (za týden) -  tolik co v Česku za 2 měsíce na dřeň. Za další 2 dny BYDLÍM. Skoro po 10 letech. Za tři měsíce nabídka na řidiče lory. Řidičák mám, na ostatní se nikdo neptá. Jezdím v Anglii, v noci, vlevo, mám zodpovědnost. Plním očekávání. Všude včas, úsměv, dobrá atmosféra. Přesčasy. Všestranná spokojenost. Stále bydlím. Žádný exekutor, žádné platební výměry, jsem člověk. Za další 3 měsíce - mám auto, doteď vše řešily nohy a pak bicykl. Syn už hledá přes rok práci v Česku - posílám letenku, přijede.  Za dva dny už pracuje. Napřed je zaražený - vždyť mne ani nezná. Po pár dnech je nakažen atmosférou, směje se, je mu fajn. Žiju. Šetřím, abych mohl nakrmit nenasytnou hydru až se jednou třeba vrátím. Děti teď 29 a 26 let. Můžu do Česka? Jasně, nic jsem neprovedl, žádný trest vězení, v pohodě. Můžu v Česku pracovat? I kdybych práci našel, NE, NE, NE - na dřeň, bez bydlení, ovoce, masa. Tolik můj příběh.

Neumím anglicky a teď, díky pobytu v nemocnici nemám ani na letenku. Nemám tam kontakty. Ano, je to řešení. Je mmi jedno kde můžu být prospěšný. díky za reakci. Alespoň někdo, kdo ví a zná o čem píšu.

Konec si nezasloužíte vy, ale ti co se tak rádi ohánějí zákonem při okrádání a ti, co jsou za tenhle stav zodpovědní. Jedno jméno vysoce ční nad všechny ostatní .... Jiří Pospíšil.

Prostě tu chybí podpora podnikání. Mezi to patří i fakt, že bankrot je úplně normální součást ekonomicky. Chybí tady to co v USA - osobní bankrot na podnikatelské dluhy. Pár let omezený a pak můžete podnikat dále. A ještě k tomu vám zůstane dům a auto.

podle ústavy máte právo v určité situaci vzít právo a spravedlnost do svých rukou..zejména pokud jsou ohrožena vaše existenční práva..tak to využijte..

Vážený pane, také o tom leccos vím, Do podobné situace jsem se dostal v roce 1996. Prováděl jsem práce typu zateplování domů a montáže sádrokartonů.K tomu jsem provozoval obchod pro kutily i ostatní montážní firmy. V určité době jsem nedostal zaplaceno za několik zakázek, z nichž jedna byla co rozsahu dosti veliká. Účelově založená firma zákazníka byla zlikvidována - podíly a jednatelství bylo převedeno na nedohledatelné osoby z Ukrajiny. Bylo několik nezaplacených faktur i od mých odběratelů, ovšem byli to dlouhodobí partneři a obvykle zaplatili, byť později. Všechny faktury i smlouvy obsahovaly DPH, není to ale úplně podstatné vzhledem k pozdějšímu vývoji. Začal jsem dlužit svým dodavatelům i státu - ocitl jsem se v druhotné platební neschopnosti. Zaměstnával jsem 5 lidí, platil jsem za ně sociální, zdravotní i zálohy na daň z příjmu ze závislé činnosti. Pochopitelně jsem chtěl své peníze zpět - tehdy byla jediná možnost prostřednictvím soudu s předem uhrazeným soudním poplatkem 4% a výsledek byl předem jasný - jak uvádíte, vem chlup na dlani ... Vlivem napětí přestalo fungovat manželství, dvě děti tehdy ve věku 10 a 7 let jsem díky rozvodu ztratil, ztratil jsem bydlení, neměl jsem příjem a - přerušil jsem podnikání. V tuto chvíli se z pohledávek, byť jakkoli nedobytných, stává majetek - to znamená daň z příjmu, sociální, zdravotní ... z peněz, které jsem nikdy neviděl. K dluhu na DPH přibyly další položky. Platební výměry, exekuce. Slpácel jsem, co jsem mohl. Nestačilo. 2001 bankrot, konkurs. Veškerý příjem (opět jsem si našel práci, pochopitelně) je majetkem konkursní podstaty (nezabavitelná částka tehdy cca 4 600,- za měsíc). Chyběly peníze na bydlení, na dojíždění do práce, nemluvím o jakékoli formě zábavy (např. ovoce, maso). Konkurs začal, konkurs skončil - 2005. Z peněz strhávaných 4,5 roku (třikrát se změnil konkursní soudce) byl uspokojen správce konkursní podstaty a zbyteček v řádu jednotek procent dostali oprávnění věřitelé. A jak to je dál? Příště.