Podzim...

Minulý, vlastně už předminulý, víkend jsem si jen tak vyběhl na zahrádku. Jen tak, zkontrolovat rajčata, hrách, cukety, pórek, cibulku a vůbec všechno, co je zahrádka schopná poskytnout. Těžko se ten pocit popisuje ale to, co jsem cítil, to byl podzim... Znáte to, takové to zastudlé, nepříjemně vlhké, na vůni houbovité.... Zkrátka ráno z 28. srpna. Naštěstí vloni bylo hůř už od 20. srpence... A to prosím, až do jara......

Dobřichovicky podzimMajne

....a tak se nám ten podzim probouzí, rajčata plíseň, cukety ožrané od plžů, mlžů a hlavonožců, z hrachu je prd, mrkev se povedla... (biju se v hruď, bo prý nevyjde -:) Vyšla!!!). Kopr se snad vysemenil a svou letošní bídu nám dá napřesrok sbaštit a bude ho dost.... Koprovou omáčku já rád....

I když se to nezdá, dneska ráno celých 19 stupňů, podzim je tu. Zatím bez hub. Víte, byli jsme včera přes dvě hodiny a jediný úspěch byl krásně roslý masák. Chudák, už je v bramboračce. Věřím, že houby zase půjdou, však je teprv září.... Těším se na ty klasický sameťáky, Ještě tak deset patnáct kilo hříbků, snad i klouzky. Uidíme....

No a pak, pro mě, jako fotoaparáta amatéra, přichází doba žlutých, červených, hnědých i zelených stromů... Podzim má tu výhodu, že umí, stejně jako jaro, hrát všema barvama. Jarní barvy jsou úžasně mladé a progresívní, z těch podzimních zas vychází smíření a moudrost. Moudrost stromů které už toho přeci tolik zažily.

Si připadám, jak kdybych popisoval čtvero ročních období... No nevím, letošní léto, krom toho jednoho tropického, týdne, mi docela sedlo. To víte, pumpička občas mívá své problémy. Zima? Taky nuda. Bílo nebo blátivo, když si neozdobíme stromek, jiné barvy nepoznáme (s vyjímkou červené větrovky značky? Třeba Adidas)... Bruslit nemůžu, lyžovat mi nejde a koulovat se? Možná.....

Nojono, tak přišel podzim, zatím je k nám laskavý. Inu proč né, dyť supluje za léto. Potom přijde zima, po pondělku úterek a po čtvrtku pátek... Život jde dál. Chci se jen svěřit, až skončí houby, opadají stromy a silnici pokryje první jinovatka, těším se až přijde jaro. Plné síly, zurčících potůčků, prvních kytiček a spoustou lásky. Myslím, že nám nyčko, k podzimku, začíná ta láska malinko chybět.....

Na druhou stranu, uklidňuje mi, že každý týden přichází po pondělku úterek, že zatím, co jsem na světě, běhá měsíc za měsícem a rok za rokem. Takže, když jsem v srpnu ucítil podzim, přijde den, třeba i v lednu, kdy ze vzduchu ucítím jaro... Mooooc se na ten den těším. Přeju vám klídek a pohodu. A až budou ty dlouhé večery, využijme je k tomu, abychom se navzájem měli víc rádi. Krásný den přátelé....