Má milovaná dceruško, moje Terezko...

Už se to stalo a Ty, nejkrásnější holka mého života, jsi holt jiného.... Víš, celý život jsem se snažil, abys byla svá. Aby žádné rozhodnutí soudu, žádný příkaz, žádné nařízení nestálo mezi mnou a Tvojí svobodnou vůlí. Asi dodnes platí, že jsem pro Tebe zůstal hloupým tátou. Tátou, který o Tebe asi ani nestál. Stál má milá, moc stál. Jen jsem nechtěl vše lámat přes koleno. Dneska ses mi vdala a tak Ti mám co přát.

V rámci své omezenosti Ti píšu, že Tvé nepozvání mě docela bolelo. Víš, ten člověk, který Tě vedl k oltáři Ti nikdy nepřečetl tolik pohádek jako Tvůj táta. Možná bláznivý, ale Tvůj. I ten blbec který Tě sprchoval studenou vodou ve chvíli, když jsi byla vzteklá, jsem byl já. A já byl ten, kdo Ti dal suché oblečení...

Neřešme ale Tvou svatbu. Někdo holt nestál o to, abych tam byl. Přežiju to. Myslíme na Tebe a na zahrádce se sousedy grilujeme. Jsem rád, že přišli. Tak Ti přejí i oni. Hodně štěstí a lásky. Mezi sousedy mám Ivana Mládka s jeho vzácnou návštěvou Gézou Gerendášem, Rudu Hrušínskýho se synem nejmladším, Pepu Klímu a některé které ani třeba neznáš. No a samozřejmě tu nejvěrnější z věrných. Dášu. Mojí milou a milovanou přítelkyni. Nikomu z nich opravdu nevadí, že holt nejsem milionářem. Jsou jen rádi (možná), že jsem.

Tak na Tebe vzpomínáme, přejeme Ti štěstí, lásku co vydrží celý život. Bez ohledu na kecy, peníze a samotný velký konzum. Dnes jsem přišel o dceru. Ale chci, abys věděla, že já jem stále tam, kde jsi mě nechala a stále připravený Ti pomoci, i když asi ne finančně. K Tvému vzácnému dni tedy jen malé přání....

Přej, a bude Ti přáno, věř a lidé Ti budou věřit a miluj a buď milována. Vážíme si Tě!!! No nic, jdeme oslavovat....

Všem ostatním se omlouvám, Nevím, jak jinak předat své přání