Václav Havel byl jednou z nejškodlivějších osobností v dějinách českého národa. I když se rád hlásil k odkazu T. G. Masaryka, ve svých praktických krocích odkaz TGM spíše ničil.
Zastánci Václava Havla rádi argumentují, že Václav Havel je pokračovatelem myšlenek a odkazu T. G. Masaryka (1, 2). Tím se však spíše usvědčují z toho, že odkaz T. G. Masaryka neznají nebo ho nepochopili. Zatímco T. G. Masaryk byl vlastenec a národovec, Václav Havel zastával a prosazoval hledisko zcela protichůdné: nad národy povznesený (či spíše protinárodní) multikulturalismus.
T. G. Masaryk považoval národ za přirozený společenský útvar (3). Tvrdil, že slušný a čestný člověk se vyznačuje láskou ke svému národu (4). Národ byl pro T. G. Masaryka východiskem pro veškeré státoprávní otázky (4). Tento pohled byl Václavu Havlovi cizí.
Václav Havel českým národem pohrdal. Styděl se za to, že Češi mají odpor k multikulturalistickému vidění světa, který pojímá lidi všech kultur, náboženství a ras jako bratry a sestry v globální vesnici. Václav Havel vytýkal Čechům jejich tzv. čecháčkovství, nacionální sobectví, xenofobii a provincialismus – nedostatek širší perspektivy a otevřenosti vůči jiným kulturám (5, 6). Václav Havel chtěl, abychom spíše než přízemními Čechy, se stali jakýmisi beznárodními Evropany (6).
Byl to také Václav Havel, který proti Masarykově myšlence národního státu, postavil myšlenku státu občanského (7, 8). Pro nezasvěcené se to může zdát jako nepodstatný rozdíl. Ve svých důsledcích jde však o rozdíl zcela zásadní. V Masarykově pojetí je to národ, který vytváří stát pro ochranu svých zájmů a hodnot (4). V Havlově pojetí neexistuje v daném státě národ, který by měl vedoucí postavení a jehož zájmy a kulturu by stát měl především ochraňovat. Nad státem vládne abstraktní „všelidské“ pojetí lidských práv, které se zájmy a ochranou národa nemusí mít nic společného.
Zatímco prvorepubliková ústava naší republiky (podobně jako současné ústavy Polska, Slovenska i Maďarska) byla postavena na národním principu, naše současná ústava tento princip nezakotvuje. Je postavena na Havlovském „občanském“ principu, tj. bez zvláštní ochrany českého národa a jeho kultury. I tím se vytrácí pocit vlastenectví z naší kultury. Takové pojetí nijak nechrání český národ a jeho kulturu před neblahým vlivem multikulturalismu, neomarxismu či islámu.
T. G. Masaryk díky svým činům a myšlenkám se zařadil mezi tvz. otce národa – jedince, kteří mají mimořádný vliv na naše národní sebeuvědomění a soudržnost. Naproti tomu, pokud jde o Václava Havla, v našich dějinách snad není člověka, který by více poškodil myšlenku národní identity a lásky k národu než právě on. Jeho myšlenky a činy otvíraly a stále otvírají dveře ideologiím, které jsou k vlastenectví neobyčejně nepřátelské: multikulturalismu a neomarxismu. Pro T. G. Masaryka by nebyl Václav Havel slušným a čestným člověkem, a to pro zjevnou absenci lásky k vlastnímu národu (4).
