Drahoš: vítač Sorose i muslimů, zastánce politické korektnosti a bojovník proti xenofobii

Neomarxisté jásají nad postupem Jiřího Drahoše do druhého kola prezidentských voleb. Osoba, která by vítala v ČR Sorosovu univerzitu, muslimské migranty a bojovala proti české xenofobii, je jejich člověk.

Afro-evropan Feri, pražská kavárna a ostatní neomarxisté se radují z postupu Jiřího Drahoše do druhého kola prezidentských voleb (1). Jiří Drahoš naplňuje jejich představy správného kandidáta. Mezi hlavní předpoklady, které Jiřího Drahoše předurčují pro úřad prezidenta ČR, prý patří slušnost a schopnost spojovat společnost. Není nic vzdálenějšího pravdy. 

Slušnost si můžeme vykládat různě. Jinak se na slušnost dívají zastánci novodobého náboženství „sociální spravedlnosti“ (neomarxisté) a jinak zase zastánci přirozených (tradičních) hodnot. 

V neomarxistickém pojetí je slušnost spojována s politickou korektností. Takovou „slušností“ se vyznačuje i Jiří Drahoš: muslimské invazní hordy pro něj v roce 2015 byly „uprchlíci“, Sorosovův ústav pro výcvik neomarxistických aktivistů (tzv. Středoevropská univerzita) je pro Drahoše ctihodnou institucí, kterou by bylo vhodné přemístit do Česka, a Češi, kteří aktivně odmítají muslimskou invazi, trpí podle vědeckého pracovníka Drahoše jakousi psychickou poruchou (xenofobií) a je třeba se proti nim vymezit (2,3). 

T. G. Masaryk, jako zastánce přirozených hodnot, však považoval za důležitou součást slušnosti lásku k svému vlastnímu národu. TGM se doslova se vyjádřil takto: „Opravdová láska k národu je věc velmi krásná; u slušného a čestného člověka se rozumí sama sebou.“ (4) Touto slušností se však Jiří Drahoš nevyznačuje. Drahoš vyznává takové hodnoty a vize, které jsou pro český národ a jeho samostatnou státnost likvidační. 

Drahošova myšlenka o připojení českého státu k tvrdému jádru EU, by při svém naplnění znamenala likvidaci naší samostatné státnosti a podřízení se vůli neomarxistických úředníků z Bruselu (5). Drahoš je také příznivec přijetí EURa (5). Zároveň je odpůrcem referenda, zvláště toho o Evropské unii. Doslova se vyjádřil takto:  „Referendum v dnešní době, zejména v době internetu, v době možného snadného ovlivňování názorů lidí všemi možnými směry, je z mého pohledu velmi nebezpečné. Proto bych ho nepodpořil.“ (6) Takto se nevyjadřuje někdo, kdo miluje svůj národ a má úctu k vůli českého lidu. Naopak, takto se vyjadřuje někdo, kdo národem a běžným lidem pohrdá a považuje ho za nesvéprávnou lůzu, za kterou musí rozhodovat někdo chytřejší, osvícenější.
 
Člověk s takovými hodnotami, jako J. Drahoš však národ nemůže spojovat, ale musí ho nutně dělit. Těžko si představit, že běžní lidé, budou vítat myšlenku zániku svrchovanosti svého státu v tzv. tvrdém jádru Evropské unie. Těžko si představit, že čeští lidé, kteří si váží své vlastní měny, jako symbolu samostatnosti a nezávislosti, budou vítat Drahošovu myšlenku přijetí EURa (7). Těžko si představit i to, že v dnešní době, kdy stále více lidí požaduje zavedení všeobecného referenda, aby mohli sami rozhodnout o důležitých otázkách (včetně setrvání či nesetrvání v EU), může odmítavý přístup Jiřího Drahoše k referendu náš národ spojit (7). Drahošova myšlenka z léta 2017 o bezproblémovosti přijetí 2600 muslimských migrantů zřejmě také nebude patřit mezi ty, za kterými se česká společnost semkne a sjednotí (8). A o vstřícnosti Jiřího Drahoše vůči rozšiřování aktivit George Sorose v Česku, ani nemluvě (3). 

Z výše uvedeného vyplývá, že Jiří Drahoš nemiluje svůj národ. Z jeho vyjádření a činů je zřejmé, že Jiří Drahoš je zástupce neomaxistických elit, které národem pohrdají. Jiří Drahoš tak nemůže naši společnost spojovat, ale nutně ji musí dělit. A považujeme-li lásku k vlastnímu národu za součást slušnosti, pak Jiří Drahoš nemůže být ani slušný člověk. Vzhledem k výše uvedenému, nebudu v druhém kole prezidentských voleb Jiřího Drahoše volit.