Ježíš Kristus vstal z mrtvých a Maria Ho v tom následovala

Panenské početí Ježíše Krista nebylo zdaleka jedinou výjimkou z přírodních zákonů v životě Panny Marie.

Zatímco západní církev si dnes připomíná sv. Augustina, východní křesťané mají 28. 8. slavnost Zesnutí Přesvaté Bohorodičky. Bůh udělal výjimku z přírodních zákonů ne jen při panenském početí a zázračném narození Ježíše Krista, ale také při Ježíšově i Mariině vzkříšení. Ježíš Kristus na třetí den po své smrti vstal z mrtvých. Také Jeho Matka byla po svém zesnutí vzata do nebe i s tělem.

Pro toho, kdo nevěří v Boha - všemohoucího Stvořitele nebe i země, je věc "jasná", nebude věřit ani v Kristovo vzkříšení ani v další zázraky, které se udály v životě Panny Marie a Pána Ježíše. Ten, kdo si říká křesťan, měl by mít poněkud jiný postoj a měl by na Matku Boží rozhodně pohlížet s úctou.

Jenže bez ohledu, zda tomu někdo věří nebo ne, Ježíš Kristus skutečně vstal z mrtvých, to je fakt a historicky prokazatelná realita:

Ježíš Kristus vstal z mrtvých, svědčí o tom evangelia, která byla prokazatelně napsána za života apoštolů, a to očitými svědky popisovaných událostí. Např. Janovo evangelium obsahuje podrobnosti z místopisu Jeruzaléma a židovských reálií, které dokazují, že bylo napsáno před pádem Jeruzaléma (r. 70) člověkem dobře obeznámeným s prostředým, o němž mluví. (Viz apologie o věrohodnosti Nového zákona.)

Ježíš Kristus vstal z mrtvých, svědčí o tom očití svědkové, s nimiž se po svém vzkříšení po 40 dní stýkal, a kteří za své svědectví všichni položili život.

Ježíš Kristus vstal z mrtvých, svědčí o tom i upřímnost a sebekritika, s jakou apoštolové popisují to, jak oni sami událost vzkříšení prožili. Přiznávají svou nevěru, nechápavost a zaslepenost. Pokud by si zvěst o zmrtvýchvstání vymysleli s cílem založit své vlastní náboženství, nikdy by takto evangelia nenapsali.

Ježíš Kristus vstal z mrtvých, svědčí o tom sama skutečnost rychlého rozšíření křesťanské víry. Bez Kristova zmrtvýchvstání a dalších zázraků (popsaných zvlášť ve Skutcích apoštolů) by rozšíření křesťanské víry, která byla po 200 let tvrdě pronásledována, bylo historicky i psychologicky nevysvětlitelným jevem.

Ježíš Kristus vstal z mrtvých a svou mocí nadále působí, aby víra v něho byla zachována a šířena do celého světa.

Ježíš Kristus vstal z mrtvých, tak jak to dávno předtím předpověděli proroci (2Sam 7,16; Oz 6,3-6).

Také ostatní "výjimky z přirozených zákonů" v životě Panny Marie a Pána Ježíše byly dopředu Bohem předpovězeny. To se týká i Ježíšova početí z Panny i Mariina ustavičného panenství. Izajášova slova "Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Imanuel..." (Iz 7,10-14) vykládá sv. Jeroným tak, že podle času a větné stavby v hebrejštině je třeba to číst: "panna počíná, panna rodí a pannou zůstává". Také evangelista Lukáš naznačuje zázračný způsob Ježíšova narození, když říká: " A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila ho do jeslí, protože pro ně nebylo místo v hospodě." (Lk 2,7). Žena, která rodí běžným způsobem, nevezme hned po porodu sama dítě a nestará se o něj, potřebuje pomoc, kterou Maria ale neměla, protože Ježíš se narodil ve stáji, nebylo pro něj místo... Porodní bolesti jsou, podle Gen 3,16, trestem za prvotní hřích prarodičů, a od toho byla Maria pro Kristovy zásluhy předem uchráněna. Nehodilo se totiž, aby se Spasitel světa a Boží Syn, který přišel očistit lidstvo od hříchů, narodil ze ženy podrobené hříchu. Dalším trestem za hřích je smrt, a také od té byla Maria uchráněna. Boží Syn nás svou smrtí vykoupil, ale Maria nás nevykoupila, ona byla Ježíšem vykoupena, a to už v okamžiku svého početí v lůně své matky sv. Anny. Proto byla uchráněna i od rozkladu svého těla, a její tělo bylo vzato do nebeské slávy.