Mariánský sloup na Staroměstské náměstí – ano či ne?

V posledních dnech se v Praze, kromě boje o svržení zákonně zvoleného premiéra, rozpoutal také boj o postavení Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Právě dnes v pozdních večerních hodinách by se o požadavku znovupostavení sloupu mělo jednat v pražském zastupitelstvu. Mezi příznivci i odpůrci Mariánského sloupu jsou nejrůznější názorové proudy s rozličnými motivy. Jedni chtějí jeho obnovení prostě jako pěknou památku, jiní z čisté úcty k Matce Boží, další v něm snad chtějí obdivovat habsburskou éru či ideji vlády katolické hierarchie. Podobná pestrost motivů je i mezi odpůrci. Někteří Pannu Marii na Staroměstském náměstí nechtějí, protože mají odpor ke všemu, co souvisí s Ježíšem Kristem, jiní proto, že Krista uctívají, ale mariánskou úctu pokládají za modloslužbu, dalším vadí spíš spodní část původního Mariánského sloupu, na níž byli andělé probodávající různé démony, kteří, podle jakéhosi dobového výkladu, snad měli představovat zakladatele protestantské reformace. O těchto andělech v spodní části Sloupu, se ale nyní nějak nemluví. Zdá se, že obnovená verze Sloupu ty anděly vůbec nemá. Otázka je, jestli je tam obnovitelé - po svém případném částečném vítězství - nebudou chtít dodatečně doplnit. Dalším vážným argumentem proti obnovení Sloupu je, že byl postaven v bezprostřední blízkosti popraviště, na němž bylo ze světa sprovoděno tzv. 27 českých pánů, tedy představitelů protihabsburského ale i protikatolického odboje části domácí šlechty. A na to lze namítat, že i kdybychom snad s jejich popravou souhlasili, měli bychom přece mít úctu k památce těch, kdo statečně bojovali za své přesvědčení a jsou mnohými ctěni jako hrdinové.

Není pochyb, že stržení sloupu v r. 1918 bylo vandalským činem namířeným proti křesťanství vůbec. Jako katolík ctím obrazy svatých a zvlášť Bohorodičky. Židovsko-muslimsko-protestantský ikonoklasmus - odmítání svatých obrazů či zobrazování vůbec je mi naprosto cizí a jsem příznivcem soch Matky Boží stavěných k její poctě i na veřejnosti. Otázka ovšem je, zda ta veřejnost tyto křesťanské symboly přijímá.

Obnovit Mariánský sloup na Staroměstském náměstí znamená zasvětit tento prostor potažmo celou českou zemi Panně Marii. To myslím všichni nějak vnímají a ohánění se příznivců Sloupu historií a kulturou je trošičku nečestné. Měli by upřímně a naplno říci, že jim jde o svého druhu zabrání veřejného prostoru Prahy a Česka vůbec pro Matku Boží. Zamlčovat tuto podstatnou věc je trochu nečestné. Já osobně jsem za: Ať je Praha a celá česká země zabrána pro Ježíš Krista skrze jeho Přesvatou Matku. Ať katolíci činí pokání za to, že jejich hierarchie během staletí ztratila přízeň českého národa. Ať činí pokání za upálení M. Jana Husa a Jeronýma Pražského i za to, že odmítli prorocká kázání Jan Milíče pronášená právě na Staroměstském náměstí.  Tohoto proroka uštvali církevníci k smrti a jeho dílo srovnali se zemí. Ať taky činí pokání za to, že náš národ naháněli do spárů EU s pokryteckým tvrzením, že tam prý vneseme křesťanského ducha. Ha, ha. To bychom ho nejdřív museli mít! Ať bojovníci za Mariánský sloup spojí svou aktivitu s apelem na své biskupy, aby po vzoru italského politika Salviniho zvedli posvátný růženec Blahoslavené Panny Marie a zahájili růžencové tažení za vystoupení Česka z EU a obnovu naší národní suverenity. Není se čeho bát, národ na jejich pokání dosud čeká a po osvobození od nadvlády nynějšího evropského superstátu, který je podstatně horší než habsburská monarchie, tento národ touží. Až tohoto vítězství nad novodobou bruselskou totalitou oni fanoušci klerikalistických církevních struktur dosáhnou, pak už jim myslím nikdo v postavení Mariánského sloupu bránit nebude.