Pokračuji v námětu na román fiktivní země, kde se buduje budoucnost s tím, že to jednou bude takto "všechno". Představujeme si, že všechny naše akce jsou "prevence budoucích konfliktů.
Vyprávím příběh v ich - formě, ústy dívky jménem Kika. Kika žije ve státě, který vznikl před 100 lety na přání jiné velké mocnosti, která potřebovala externalizovat možnosti dělat techniku ovlivňování otroků už od narození, tedy, aby vyvolení a bohatí mohli do naší země jezdit a "dělat děti". Náš stát má takovou líheň takových otroků, mají značku "tři prsty" a v některých případech o tom vědí i rodiče těch děti. Právě v té velké zemi to dělat nejde, ti lidé by se tam moc zlobili, tak je lepší to dělat jinde a když se něco stane, tak se tvářit, že se nás to netýká a že o tom nevíme.
V předchozích fantaziích jsem popisovala techniky kata Denči, tak to jsou ty techniky.
Takže když se vrátíme k životu našich zkušebních lidí, otroků, nebo prostě "trojek", tak ani nemusím zmiňovat, že jejich život je našlapaný programy, stále jsou někde, slouží doslova do roztrhání těla.
Od 0 do 4 let jsou miminka v našem vojenském programu "Andulka" nebo "Čivava", hlavním cílem je umět ovládat jejich chuť k jídlu, vyměšování a cílem je, aby o., protože pokud o., tak díky slasti ztratí hlavu a tam je pak prostor pro naše vojenské experty a mohou postoupit do jiného programu, kde se pracuje na tom, aby ve vhodném případě třeba v amoku někde vystříleli nějakou školu nebo rodinu.
Současně jsou v medicínském programu, "Náš lékař", kdy lékaři jako takový vedlejší produkt své činnosti a jako závazek našemu státu "Všechno" a "Nekonečno" musejí dodávat nápady na trestání dětí, jak znepříjemnit dítěti život, např. dítě si neumylo ruce nebo snědlo že země něco spadaného, dostane žloutenku nebo roupy. Nebo v rodině mají hospodářská zvířata, dítě dostane tasemnici.
Současně děti dělají naše "Čistá srdíčka" a snaží se, aby krásné vnímalo, co je spravedlivé a nespravedlivé a když je něco nespravedlivé, tak aby se ozvalo. Děti většinou v tomto věku reagují dětsky, takže to řeší skutky a ne vyjednáváním, ale cítí velmi dobře, co je spravedlivé a co je nespravedlivé.
Pokud v tomto věku nezačnou o. a neztratí hlavu, postupuje do dalsiho programu. Stále na nich dělá armáda, takže je dává do programu "Čivava". Když dítě odmluvi mamince nebo tatínkovi, zapomene doma něco do školy, neposlechne, ani něco bez dovolení maminky nebo tatínka, jde "do kola", armáda na cestách dítěte do školy, na procházku, kamkoli, prochází a dává najevo, že dítě je na pranýři a všichni ostatní spolu - vojáci, kteří jsou vzorní a nic nespáchali, mu to dávají najevo. Dítě o tom pochopitelně netuší, že je přijato k výchově jako "špion" a že je v armádě. Něco se ale děje, dítě jaksi zhasíná a mrtví.
Současně je dítě v komerčním programu "My jsme rodina", kam přijíždí bohatí a vlivní lidé z té velké země a ještě dalších zemí, a pokouší se dítě ovlivňovat. Rodina musí být chudá a dítě musí mít neuspokojené základní potřeby, třeba chladní a méně zajímající rodiče, žádné sladkosti, žádné procházky nebo výlety, žádný obdiv okolí nebo široké zázemí přátel.
Také se musí zjistit případné talenty dětí, ty včas odhalit a zničit, protože dítě se prezentuje jako netalentované, nesportovní, prostě "to je dítě, které by tu nebylo". Čili je možné je použít na tyto experimenty.
Bohatí dítě ovlivňují a pomáhají mu "srdíčkem", aby uspokojovalo svoje potřeby, takže aby si něco vzalo nebo aby se chovali, jak cítí, že je to spravedlivé. Takže dítě cítí potřebu, že má něčeho málo a něco ukradne. Není to ze zloby k druhým, ale z pocitu křivdy a z pocitu nedostatku. Proto tam bylo to "Čisté srdíčko", protože když to dítě přežije, tak v dospělosti půjde do programu "Pes", kdy ho budou dávat na pranýř jeho sousedí a celkově lidé a ta legrace a ten vtip spočívá v tom, že náš milý otrok má udělané srdíčko, aby cítil, co je spravedlivé a co ne.
To je právě ten experiment čistých srdíček, protože i oni potřebují vědět, kde jsou ty hranice, co ještě nekonečno potrestá a co ne. My totiž budujeme budoucí společnost, a potřebujeme, aby lidé nebyli nějaké citlivky a utlocitni ufoni, ale pořádně abychom poslouchali "jakýkoli rozkaz". Nesmíme cítit výčitky svědomí, protože na to by nás někdo mohl zabít, musíme tedy jen trestat a trestáme podle srdíčka, to je z pohledu nekonečna i nekonečné utrpení i za jediný pohled, protože dovedeno do důsledku, z toho pohledu může vzniknout třeba světová válka. Proto i sebemenší nedokonalost je v poslední nejtěžším zločinem vraždou, protože k vraždě může vést.
My děti o tom, že tu máme různé programy a čistá srdíčka, která otevírají srdce, víme. Víme od malička, co nesmíme dělat. Víme i to, že musíme odevzdat náš majetek, protože by nás někdo mohl dělat na to, že "máme" víc než nejchudší člověk na světě, protože v prvobytně pospolné společnosti, kam se vracíme, bylo všechno společné a nikdo neměl hlad.
Vraťme se ale k příběhu o naší fiktivní zemi Všechno a Nekonečno.
Teď je dítě ale ještě malé a je v programu "Čivava" a "My jsme rodina". Tento program trvá podle různých případů do cca 14 let.
Mezitím když jsou děti autistické nebo jinak postižené, pomáhají jim naši odborníci v prožívání slasti. Nechtějí, aby byly smutné.
No, od 11 do 15 let se může stát, že v naší zemi jsou dívky znás., je to potřeba, aby mohly postoupit později do programu "pes", musí mít sexuální zkušenost, na kterou se to později dělá. Musí mít taky hodně zranění, protože pak se dělá snáz.
Pak se čeká, co se do cca 20 let stane, jak se s tím dítě vyrovná, co bude dělat dál a pak jde do programu Pes, protože stále naši specialisté pracují na tom, aby dítě bylo nespokojené, diskriminované, utlačované.
Pochopitelně celou dobu od narození má náš otrok dvě čistá srdíčko, kteří na něm denně dělají a zkouší, jestli to, co spáchalo, je na rakovinu nebo jen na alergii nebo jinou nemoc. Od narození denně otevírají naším otrokům srdíčko a dávají ho jakoby do nekonečna, k Všechno, třeba za to, že pláče nebo není spokojené. Nám, dětem, těm, kteří tu budou a kteří tu mohou být, se srdíčko opracováva a otevírá v opačných případech, když jsme hodní, krásná miminka, usměvavé děti a získáme na to nějaké nadání nebo speciální dary. Otroci právě ztrácejí.
To šikanování, okrádání, škoděni, tomu se říká program "Jméno", dítěti se dělá nové jméno, protože musí být samo, osamocená.
Naše organizace Dark Side, naši nadřízení a naši milí generálové, většinu otroků dodělá sama, na ty, které dál dodělat nemůže, třeba když mají udělané čisté srdíčko a jen jim třeba rupnou nervy z toho, jak jsou dlouhodobě šikanováni, tak to někdy nejde, tak jdou do programu Pes, a to je dodělaji lidé. My lidé, jsme naučení, co máme dělat, že musíme být jak mšice, maličti, ale šikovní. Každý milimetr rostlinky, každou sekundu života našeho otroka rozcupujeme a najdeme každičkou vadu, každičkou sebemenší nedokonalost. Představujeme si, že náš otrok je osoba s čistým srdíčkem a s neomezenými prostředky, musí se chovat neskutečně velkoryse, štědře, dokonale, jednoduše jak král nebo královna. Takže naše "Šmudla" nebo náš "Halířek", který nic nedostal zadarmo, v práci pracoval na nejposlednějším místě za poloviční plat, najednou musí obstát v tom, umět se chovat jako král. Pokud to neudělá, zemře, protože od toho má neustále dva čisté srdíčka, kteří jsou s otrokem až do jeho konce a po jeho smrti dostanou na své srdce takový obal. Proto se to dělá, a proto máme i komerční program, protože bohatí a vlivní lidé chtějí ejí mít na srdíčku také takový obal, který by je chránil. Je to i taková vstupenka do světa bohatých a vlivných.
Ještě oba Čistá srdíčka s otrokem při tom hrají hru "Moje žena", kdy si hrají, že zcela respektují dlouho její přání a vyhoví jí a že dělají jen to, co žena otrok chce. No a pak se jednou strašně naštvou a tím hněvem, jak mají jedno srdce ta otrokyně umře. A Čistá srdíčka jsou nevinná, protože každý člověk může mít jednu vadu a oni se jen sem tam naštvou.
No a život našich otroků konci obvykle od 20 let, nejpozději je ale dáváme do programu "Kafilérie" v 50 letech, protože "kdo by se na ně dál koukal", jak říkají naši generálové.
Krásného Silvestra!
