Zabije tě vlastní stud... pohádka

Poslouchala jsem myšlenky starověkého řeckého filosofa Hérodota a napadla mě následující pohádka o studu... Snad nikoho nepohorším...

Žil byl jeden král a ten si moc přál absolutní moc, z níž pro něho plynulo absolutní bezpečí. Už ho nikdy žádný nepřítel nenapadne, všichni se budou chovat slušně a slovy Voltaira: "Já nemusím být věřící, ale je dobré, aby můj krejčí věřící byl, protože mě pak neokrade".

Věděl společně se starověkým filosofem Herodotem, který se zlobil, že se setkal s lidmi, kteří byli laxní v plnění svých denních povinností a dokonce se nestyděli... Takže král věděl, že člověk, který se stydí, má hranice a v určitou chvíli už nemůže mezi lidi a přeje si být sám a umřít.

A to je základna pro budování společnosti.

A přitom za určitou věc ani člověk, který se stydí, nemůže nebo mu ji někdo způsobil.... Třeba dívka v pubertě se stydí, že se moc najedla, protože touží být štíhlá - a podle kalorických tabulek jedla dokonce málo! Čili je možné vyvolat stud i za menší porci jídla, než tělo skutečně potřebuje. No, to je ale jen na okraj...

Tak král jednoho dne sestavil speciální odbor, který měl za úkol vymyslet takové mechanismy, aby se lidé styděli a jeho pravé ruky mohli pak lidem "pomáhat" z tohoto světa do jiného, když se styděli příliš.

Uměl totiž takovou techniku, kterou se naučil ještě před mnoha miliony let, když se pokoušel ochočit psa nebo kočku nebo když se pokoušel zastavit běžícího zubra, lva nebo medvěda - a jednou se mu to podařilo. Uměl zabránit lvu, aby ho sežral, naopak, lev si pak klidně sedl vedle něho. A v té pohádce se lidi učili posílat zvířata i jinam. Věděli, že ta technika je něco jako kousek božského, tak věděli, že s tím musí opatrně, aby je to samotné nezahubilo - tak třeba říkali, že si "chtějí něco vyzkoušet" - když posílali rozdivočelého lva na jiného člověka třeba. Nebo když v něm soustavně vyvolávali pocity viny a studu a on se cítil tak hrozně, že by chtěl umřít - a oni mu "pomohli" a "postarali se něho".

Jeho odbor začal budovat koncepci posmrtného života, aby si lidé mysleli, že po smrti se za dobrý a pracovitý život dostanou do nebe, kde na ně bude čekat nepředstavitelná odměna. V některých vesničkách dokonce zasvětili celý život budováním hrobek, ve kterých se jejich obyvatelé připravovali na smrt, včetně i počtu lidí, které budou mít s sebou v podobě figurek lidí.

Dále odbor vyvinul koncept hříchu, lidé si uvědomovali, že pro ctnostný život je správné nehřešit a usilovně pracovat, aby pak pracovníci mohli jednou jeho srdíčku říct: "Už nepracuj!" a srdíčko se zastavilo, protože "poslouchalo" (pána) - pracovníci totiž měli lidi jako pejsky a milovali je jako pejsky.

Nebo když tým sedmdesátníků a osmdesátníků honí člověka o 30 let mladšího a říkají mu, že je už "starý" a oni tu na něho mají "práva", to je také otázka studu. Tak myslí si král, že je třeba mít stud nebo nemyslí si to?

Tak od té doby se v našem království říká, že kdo se nestydí, není člověkem.

Ale raději se styďme, protože je u toho člověk hezký, a to chceme, ne? Já tedy aspoň ano, pokládám stud za velmi užitečnou a krásnou věc pro člověka, která dělá naše lidství více plastičtějším.

Když se člověk nestydí, tak zase pracovníci krále využijí jinou techniku, a to že "můžou jít" do nitra člověka a pak může třeba prasknout nějaká žilka v hlavě nebo srdíčko.

Jak říká Timón Athénský ve stejnojmenné Shakespearově hře: "Když budeš lev -  přelstí tě lišák, když budeš jehně -lišák tě sežere, když budeš lišák - lev tě nebude mít rád, když náhodou zaslechne osla, jak na tebe žaluje, když budeš osel - bude tě trápit tvá tupost a vlk tě sežere k snídani, když budeš vlk, tvá lačnost tě zahubí,... když budeš medvěd - ukope tě kůň, když budeš kůň, sežere tě levhart... každou šelmu dostane jiná šelma..."

A zazvonil konec a... začneme vymýšlet další pohádku

Snad jsem nikoho nepohoršila a nezpůsobila mu stav bez naděje ve vítězství dobra a v dobré vztahy ve společnosti, kde nevládne anomie neboli stav bez zákona.