Proč lidé na ulici pouze přihlížejí, když vidí někoho zkolabovat? Psychologie to popsala jako efekt přihlížejícího.
V mediích se tento týden objevila zpráva, že v Itálii nějaká osoba zabila přímo na ulici nigerijského prodavače a lidé pouze přihlíželi, popř. si to točili na kameru. Divíte se proč?
Efekt přihlížejícího je popsán v psychologii, o tom za chvíli.
Více lidí mi popsalo situaci, kdy zkolabovali na ulici a nikdo jim nepomohl, lidé si často myslí, že jde o opilého bezdomovce.
Připomeňme, že na ulici ležet může člověk z mnoha důvodů, nemusí se jednat pouze o opilost, ale také o infarkt nebo glykemický šok či záchvat epilepsie (milí zdravotníci, prosím o shovívavost, sama zdravotník nejsem).
Efekt přihlížejícího neboli bystander effect je popisován v psychologii již od 60.tých let 20. století.
V roce 1964 se mladá žena jménem Kitty Genovese vracela brzy ráno domů a byla sexuálně napadena a zavražděna. Tento útok vidělo dokonce 38 osob a nikdo nic neudělal, aby jí pomohl. Trvalo 50 minut, než podlehla svým zraněním, policie následně přijela za 2 minuty.
Od té doby psychologové realizovali mnoho experimentů, např. kolik minut trvá, než někdo zavolá pomoc pro různé osoby, ženu, ošklivě oblečeného člověka, dítě, popř. zdánlivě žebrající dítě.. Nejrychleji lidé zavolali pomoc pro dítě, pro špinavé dítě musel být pokus ukončen, protože se holčička rozplakala, protože ani jí by už nikdo nepomohl.
Co působí, že lidé, kteří by sami od sebe zavolali pomoc (jak to bylo v případu experimentu s kouřem v místnosti), ale v přítomnosti druhých lidí nekonají, až dokonce neudělají nic?
Psychologové John Darley a Bibb Latané to popsali jako obavu z toho, že člověk se ohrozí sám. Bojí se, že když pomohou, sami budou označeni za hlupáky a zbytečně aktivní na špatném místě. Doufají, že pomůže i někdo jiný, popř. že se situace vyřeší sama.
Držme si palce, abychom byli kvalifikovaní alespoň zvednout telefon a volat v podobných případech záchranku či policii a abychom uměli poskytnout základy první pomoci.
