Tři obyčejné věci stačí k uzdravení...

V pohádce Lotrando a Zubejda stačily tři "obyčejné" věci k uzdravení princezny: Slunce, vzduch a láska. Jak je to v reálném životě?

Co nám může způsobit největší zranění, pokud to nebudeme mít? V pohádce Lotrando a Zubejda to maminka Madla neboli chůva Lamad řekla jasně, jen ji nikdo nechtěl naslouchat: Je to slunce, vzduch a láska. A dr-voštěp a Lotrando to realizovali, nutno dodat, že v pohádce naprosto intuitivně.

Co se skrývá za sluncem? Je to možná přirozený běh věcí, to, že někdy někoho potkáme a navzájem jsme si sympatičtí, že nám nejsou z života systematicky odstraňovány příležitosti i lidé, že nežijeme v jakémsi skleněném akváriu, v němž jsou "skleněné zdi", které na první pohled nejsou vidět, ale se k nim člověk přiblíží, tak na ně narazí. Jak by vypadal svět, kde by člověk nemohl potkat srdečné a upřímné lidi a jen tak si s nimi pobýt a popovídat.

Vzduch - souvisí úzce podobně jako v pohádce s tím, že v životě musí být dynamika, možnost změn, nikoli statické prostředí s nemožností něco měnit.

A nakonec to nejdůležitější - láska - rodičů, příbuzných, s nimiž jsme pravidelně v kontaktu, později láska kamarádská, láska partnerská a láska nás rodičů k dětem. Nikdo, kdo má rodinu a děti netuší, jaká bolest může být bolest žen a mužů, jimž není dopřáno mít partnera a děti. Nenaplnění, prázdnota, samota k uzoufání, to jsou pocity, jež takové lidi mohou obklopovat.

Možná jsou to lékaři, kteří neustále slouží,, jak se dřív říkalo, že chodí na "pasonetky" (kontinuální služba v pátek, sobotu a neděli) - člověk šel do práce v pátek a odcházel v pondělí ráno, stejně tak i policisté a vojáci, jež stále trénují a možná se právě v té velké jednotce, v níž jsou tak sami a musí jen poslouchat, poslouchat a poslouchat, tak se trápí. Je jim také zasahováno, do jejich komfortní zóny,, jsou permanentně znásilňováni nadměrnými požadavky okolí a současně neoceňováním jejich skutečně odvedené dobré práce.

Mějme s nimi soucit a mysleme na ně v dobrém.