Na jedné vzdálené planetě padl totalitní režim. Ale protagonisté totality se nechtěli vzdát a napadlo je, že "mají otroka Aničku", kterou používali už jako dítě no k pěkným nechutnostem... námět na sci fi fantasy.
Následující text je námětem na sci-fi fantasy.
Na vzdálené, velmi vzdálené planetě se stalo, že padla totalita. Prostě se to stalo. A protagonisty staré totality napadlo, jak ji zachovat, ale na jiných základech.
Měli už z minulosti soubor malých dětí, otroků, které měli už od narození a měli v rukách jejich srdíčka a dělili si nimi různé pokusy, co půjde. Dávali je do prány za plakání a kopání nožičkami, podsouvali jim myšlenky, způsobovali, že děti nic necítily a pak z nedostatku citu dělaly různé věci. No a logicky, totalita, koho by to nenapadlo, že - prostě s těmi dětmi dělali na dálku různé oplzlosti. Ani to nebudu rozepisovat, ale když někdo chtěl být protagonostou toho režimu, tak dostal na ruku to srdíčko a mohl si s ním dělat, co chtěl, a jeden pracovník to srdíčko měl také a hlídal, aby to dítě neumřelo - protože děti potřebovali využít na kompromitaci opravdu mnoho lidí.
Ale nemocné dítě být mohlo a také mohlo být čím dál měně chytré, dokonce to byl úkol.
Jenže Anička, jak to tak v pohádkách bývá, přesto přese všechno prospívala, až došla jako docela hezká a obstojně chytrá dívka do dospělosti. A ještě o ničem nevěděla.
Na ten původní program ji už nemohli dále využít, protože v tom programu šlo o to, "dělat děti" a způsobit těm lidem kompromitaci a díru do svědomí a jednou tam na to nechat projít Čístého, jak bychom eufemisticky mohli říkat a kdo ví, co se stane, že, když tam projde ČIstý? Zhasne nebo nezhasne ten člověk?
A ty protagonisty staré totality právě napadlo, že stejně jednoduše tak, jako Aničku v dětství "dělali" papaláši režimu, tak ti teď budou dohlížet a budou ji "dělat" i běžní lidé.
O to, co a kdo je Anička zač, věděli všichni, a kdo to nevěděl, tak se to rychle dozvěděl, takže neměla ani jednoho opravdového člověka a kamarádku. Všichni byli jen nastrčení a dělali si na ni "matky". Nemohla studovat nic, co by chtěla ani pracovat nikde, kde by chtěla a kde by jí to šlo a bavilo. Protože jen když dává člověk do studia a práce sebe celého, může dosáhnout nadprůměrných výsledků.
Musela být takovým Otloukánkem, který měl všeho míň, aby na ní bylo vidět, že není jako ostatní lidé.
A pak ji dali do programu a děti o let mladší jí dělali matky a otce a nařizovali jí, co má a nemá dělat, Vymýšleli pod dobrými úmysly, jak jí udělat absolutní peklo na zemi, pomalu, krůček po krůčku.
Také nechali zabít jiná čistá srdíčka, třeba i ve vedlejších provinciích, která by hovořila o tom, že v programu Čistý už Anička jednou byla a ono existovalo pravidlo, že Čistí musí dělat všechny, ne jen jednoho člověka, proto když člověk "projde", mělo se ho nechat na pokoji. Všechny vraždy vypadaly jako nájemné vraždy a pochopitelně se to nikdy nikde nevyslovili, protože Čistý usiluje jen o život. Má na to speciální značku, jen ukáže, že někdo by "mluvil" a přitom by zůstal čistý, takže by Čistý prošel.
Protože podstata zla, které může i fascinovat, je, že ho dělají všichni, pokládají ho za dobro a je to po tak malých krůčcích, že si člověk může říci: Ale ono se vlastně vůbec noc nestalo... Jak tah štětcem na obraze.. Také jeden tah neznamená nic.. Až více tahů změní charakter obrazu.
A protože v našem vzdáleném světě vládne Srdce, které, když kdysi prošlo, tak stačily dvě i malé věci, aby to člověk nepřežil.- Pak to byly programy Pes a jedna nedokonalost a po tomto programu Anna, kdy dělají otroka od narození, už stačí jen tento program, aby po projití Čistého osoba neprošla.
Podstata mučení otroků spočívá v tom, že co ostatní "dostávají" od rodičů a v bezpečném prostředí, třeba že jim dělají hlavu a srdce, aby je měli pevnější, rozpráví se o jejich slabostech a plánech do budoucna, otrok to všechno dostává v rychlém sledu, netuší, co se děje, nemůže pracovníkům věřit a žije v prostředí hrůzy, běsu a okrádání a demolování bytu programem Pes, který se s technikami kata Denči vhodně doplňuje. Jak kat, ale vlastně bratr a syn a otec v jednom otrokovi přijde sdělit: Nejhorší je umřít vyděsením. Otrok je tak zahlcen a zmaten zážitky , na které je sám, kromě doby, kdy si pracovníci na něm dělají sami sebe a pak "mají srdce" a někdy sem tam pomůžou, že vůbec netuší, co se děje, a vlastně to nechce ani vědět, protože to mučení je hrozné, hrozné, hrozné.
Podstatou otrokova života je život "Bez možnosti volby". A ostatní jen žijí v iluzí, že tu možnost mají.
A tak lidé sami rozhodli, protože i když byli zmanipulovaní a ovládnutí srdcem také, protože všichni jsou na prstech rodičů a ti je ovládají. Zdánlivě měli možnost volby, fakticky jsou to podobní otroci jako Anička, jen bez toho pekla....
