Syndrom polapeného ptáčka hadem, který jen kouká a čeká, až ho had spolkne

Kdysi jsem potkala člověka, který mě sliboval věci, které pak nesplnil. Pojmenovala jsem to "slibem neurazíš". Představte si však charismatické a oblíbené lidi, kteří když jim na něco přijdete, tak chlácholí, že to není tak špatné

Potkáváme se s lidmi, kteří nikdy nepřiznají svou chybu.

Moje vedoucí mi kdysi řekla, že i kdyby byla přistižena s mužem v posteli, že je třeba "zapírat, zapírat, zapírat" a tvrdit, že daná osoba měla vidiny, že se jí to zdálo, že je psychicky nemocná.

Jsou lidé, kteří s oblibou slibují, že vám zvýší plat, že něco udělají, ale již nikdy se to nestane a dovolávat se jejich slova může připomínat naprosto marné úsilí hodné Kafkova Zámku, kdy se hlavní postava setkávala pouze s nekonečně zavřenými dveřmi. 

Pojmenovala jsem to v rámci použití technik "reframingu" neboli "přeznačkování" negativního chování na takový pojem, který má asi v úmyslu druhý člověk, protože vnímat druhého pozitivně nám pomáhá další komunikaci a tzv. partnerskému přístupu. Nejsme to totiž v komunikaci my, kdo stanovuje, jak to je a nerozhodujeme o tom, co je dobré a co je špatné. Také umožňujeme druhému důstojný odchod ze situace, není to, že se druhý musí podřídit.

Takže jsem toho pána pojmenovala "slibem neurazíš" - musím říci, že jsem z toho měla namísto zoufalství ohromnou legraci a zvládla jsem díky tomu komunikaci s ním ještě asi další čtyři roky. -  takoví lidé rádi říkají věci, kterými druhé neurazí.

Mnozí partneři dělají také to, když jim partner přijde na nevěru, že přiznají, že se s osobou setkají, ale nepřiznají všechno.

Kdysi jsem to četla i jako techniku, jak hovořit, aby se nelhalo - člověk má přiznat vždy něco, co je pravda. Tedy nelhat, že byl s kamarádem na pivě, ale skutečně na tu pivo jít, aby člověk nemusel říct ani jediné slovo, které není pravda a o zbytku nehovořit.

Co to ale udělá s naší důvěrou k takovému člověku, je věc druhá.

Kdo se spokojí s tím, aby mu druhý opakovaně zatajoval realitu a mlžil, popř. stále měnil důvody toho, co dělá, ale neustále v tom pokračoval, by si měl položit několik otázek:

- Netrpím náhodou syndromem polapeného ptáčka hadem, který již chvíli před smrtí necítí nebezpečí a bolest a jen se upřeně dívá do očí hadovi, jak se k němu blíží, aby ho spolkl?

- Co se musí stát, abych přestal /-a chtít být v okolí tohoto charismatického člověka, který je však na druhý pohled někdo, kdo si dělá, co chce a nebere ohledy na druhé lidi?