Souvisí finta na Černém jezeře a soudy teenagerů nacistů v SRN?

Když v roce 1964 byly na dně Černého jezera nalezeny nacistické dokumenty, zabránilo to promlčení nacistických zločinů. Dnes soudí tehdy 17leté a 20leté, ačkoli každý, komu kdy bylo 17 či 20 let, ví, že neměli možnost něco měnit.

Když v hlubinách československého šumavského Černého jezera proběhla v roce 1964 akce "Neptun" a byly tam nalezeny fingovaně uschované nacistické dokumenty, které se tam potají dovezly před slavnostním vytažením z jezera - a tento nález vzbudil široký mezinárodní ohlas, zabránilo to uzákonění promlčení nacistických zločinů v tehdejší Spolkové republice Německo.

Tehdy se soudili pouze velitelé a ti, co reálně rozhodovali, a také za konkrétní vraždy - dnes v roce 2021 soudíme devadesátileté juniorní dozorce nebo sekretářky v koncentračním táboře - a to za to, že byli kolečky v systému, nikoli za to, že by existoval důkaz o konkrétní spáchané vraždě vězně v koncentračním táboře.

Rozhodně neschvaluji ani jsem nikdy neschvalovala, žádnou formu nacismu, ale jen vzpomínám na svá mladá léta, a snad i trochu používám "zdravý rozum"  a "stud" - ale tito mladí lidé v té fanatické době opravdu neměli žádnou možnost něco měnit. Jak bylo v odůvodnění rozsudku, že jim nehrozila smrt. kdyby odmítli? Cožpak neexistovala určitá (patologická) společenská atmosféra, davové chování a myšlení, které na minimum omezují vnímání osobní zodpovědnosti a rozhodování? Plus to mládí...

Zajímal by mě názor židovských spoluobčanů, zda jim pomůže více než 75 let po hrůzné II. světové válce, aby byly předvolávání před soud "ještě žijící" dozorci? Anebo je čas na odmlčení se, případně na posílení pocitu ve společnosti, že nikdo a nikdy již nebude zažívat to, co zažívali oni a všichni ti, kteří byli určeni "k vyhlazení". Že Židé budou v naší demokratické vždy chráněni? A také všichni ti, kteří vyznávají jiné náboženství založené na respektu k druhým a nenásilí.

Mě osobně to přijde nedůstojné a ponižující pro naši společnost - ti lidé si protrpěli 75 let plných hledání své vlastní viny, přemýšlení o ní, hledání nové identity. Nějakým způsobem těch 75 let žili. To je všechno pryč a nepočítá se to? Vracíme se k okamžiku před 75 lety? A to jen na základě záměrné akce Neptun komunistického Československa, ačkoli kdyby této akce nebylo, tak by zločiny byly promlčeny?

Nebylo by dobré udělat "tlustou čáru" za touto minulostí se vším respektem a podporou k obětem, jak židovským, tak nežidovským? Nebylo by to právě těchto obětí důstojné, že nebudeme povolávat před soudy tehdy teenagery, za něco, v čem od začátku byli jen malá kolečka v systému?

A ještě jedna otázka? V čem ještě nás to dnes ovlivňuje, když vidíme tyto tehdejší teenagery a pracovníky na nižší či nejnižší úrovni nacistického systému chodit po 75 letech k soudu? Napadá vás také něco? Je to pocit, že společnost je spravedlivá? Nebo se pokouší o spravedlnost?

PS: A měla jsem silné pocity studu i tehdy, když šla do vězení tehdy poslední žijící komunistická prokurátorka Ludmila Brožová - Polednová, protože i ona tam byla, jako sama říká, jedna z nejmladších. Ano, nesouhlasím se smrtí nevinné a čisté Milady Horákové ani žádného jiného člověka, ale jak se říká - jestli "ryba nesmrdí od hlavy"? Jestli třeba větší vinu na její smrti nemá soudce, který skutečně rozhodl - nebo spíše nějaký člověk velmi vysoko v komunistické hierarchii, který to soudci nařídil? A pak se bavme, kam jsme se to dostali, že všichni takto museli poslouchat "jakýkoli rozkaz"?