Uvádím "jiný pohled" na nevracení Puškinova řádu. Člověk si může toho názvu tak cenit, že jej touží předat svým dětem, aby se jím mohly pyšnit. Udělení řádu, pokud měl Putin v plánu napadnout Ukrajinu, je spíše polibek smrti.
Chápu, že jako národ chceme, aby osoby, které nás nějakým způsobem reprezentují, ať jako politické osobnosti, nebo i kulturní osobnosti, aby byli čistí jak průzračné zrcadlo. A zpěváci písníčkáři o to více, jejich práce je citlivost na náladu lidu, na citlivá témata, protože s jejich "angažovanými" texty se ztotožňujeme a přijímáme je za své.
Prostě klademe na písníčkáře docela vysoké nároky. Jsou alespoň stejné jako je klademe na sebe? Možná bychom mohli zapátrat v paměti, kolik vydělávala takový písničkář za jeden koncert? Jak si žil? To nejsou zbytečné otázky, které je možné jen tak rukou mávnutím odstrčit s tím, že již 30 let žije ve svobodné společnosti a že si jistě vydělal již peněz dost. "Nemluv nám tu o penězích", řeknete, "to je otázka cti". Ale ten, kdo peníze neměl, ví, o čem mluvím... Z ničeho nic se vedle vás objeví kolega, který si najednou může dovolit platit věc, na které vy byste neměli. A člověk si připadá "takhle malinký"....
Chápu hrdost lidí, kteří na nesouhlas s určitou osobou státníka, mu pošlou vyznamenání přijaté z jeho rukou zpět, nebo mu to přijdou přinést osobně. Ještě více ale chápu ty, kteří, když to vyznamenání není s názvem nějakého socialistického žbluňku, tak si je chtějí ponechat, na to, aby se s ním potěšili ve stáří, předali je jako cenný klenot svým dětem na památku nebo i z jiných důvodů. Máme povinnost být frajeři, kteří vyhodí celou domácnost, když se bývalý partner odstěhuje?
To stejné platí o Puškinově medaili za písně Vladimíra Vysockého a Bulata Okudžavy... Vezměte si jednotlivé části této informace: básník Puškin - vše v pohodě, písmě Vysockého a Okudžavy - vše v pohodě. Problém je pouze osoba předávajícího. Je to 2:1? Vítězí emoce nebo rozum?
Tím chci říci, že chápu, že Jaromír Nohavica není frajer, který vyhodí oknem takový řád, protože i název řádu i důvod ocenění je prostě krásný. S takovým řádem by člověk i spal v posteli. A měl by u toho moc krásné sny. Co se od Nohavicy asi čeká, je trocha distance od bývalého komunistického režimu. I tam mám fantazii, že i to jde Nohavicovi velmi těžko. Jisté je, že mnoho spisů těch největších "hlavounů" se podařilo skartovat, mnohé spisy byly přímo v Moskvě nebo v Berlíně v KGB a Nohavica prostě ví, kdo byli ti "větší" a že sám byl možná jen "malá ryba." A nemůže o tom mluvit, protože tito lidé jsou pravděpodobně velmi velmi mocní a mohli by mu uškodit. Takže Putin tímto řádem, pokud jako správný šéf KGB znal dokonale slabosti lidí a využíval je pro své mocenské plány, dal našemu ostravskému bardovi Jaromíru Nohavicovi, polibek smrti. Na fotkách z předávání se mi i zdá, že se docela potuleně usmívá...
