Psychologické experimenty - výzkum agresivity - panenky Bobo s tváří klauna

V roce 1961 na Standforské univerzitě probíhá výzkum agresivity předškolních dětí. Děti sledují agresívní chování dospělého vůči panence s tváří šaška a následně se zkoumá, zda budou toto chování napodobovat. Ano, a masivně, z 90%

Kanadský psycholog Albert Bandura se významně zasloužil za rozpracování konceptu "sociálního učení", tedy toho konceptu, že my lidé se učíme nápodobou od druhých lidí.

Proto se říká, že když v rodině děti neposlouchají, i když jim rodiče ŘÍKAJÍ, co mají dělat - ale sami toto chování nepraktikují - že rodiče mají nejdříve sami začít toto chování realizovat.

Pojďme k experimentu Bobo Doll. Bobo panenka byla speciálně vytvořená panenka o výšce 1 a 1,5 metru, na které byl namalován šašek a když se do ní udeřilo, tak se vrátila zpátky

V roce 1961 na Standforské univerzitě byly vybrány děti z tamní mateřské školy a byly rozřazeny do tří skupin. Jeda skupina dětí byla svědky verbálního i fyzického agresívního chování dospělých a týrání panenky, druhá skupina se dívala na neagresívní chování dospělých a ve třetí skupině, tzv. kontrolní skupině, se nedělo nic.

Tyto tři skupiny byly následně rozděleny ještě do dvou podskupin, a děti pozorovaly chování dospělého opačného pohlaví. 

Následně (v agresivním modu) sledovaly dospělého, jak do panenky kope, mlátí jí a pronáší agresivní věty typu "ponožku do nosu" nebo "určitě je to tvrďák" a pod.

V neagresívním modelu si dospělý v klidu sestavil stavebnici Tinkertoys.

V druhé fázi bylo na dětech, jak se samy budou chovat. Děti byly ještě vystresovány a povzbuzeny k agresivitě, když v místnosti, kde byly, se nacházely atraktivní hračky a dětem bylo řečeno, že si s nimi nesmějí hrát.

A výsledky studie? 90% dětí napodobovalo agresívní chování dospělých a 40% dětí je napodobovalo ještě po 8 měsících od experimentu. Děti, které pozorovaly neagresívní chování dospělých, žádné agresivní chování nerealizovaly, stejně tak děti z kontrolní skupiny.

Experiment se realizoval i v dalších obměnách, např. sledovat agresívní chování dospělého ve filmu nebo v kresleném komiksu, v obou případech se míra agresivity u dětí zvýšila významně.

Děti napodobovaly více mužské modely ve fyzickém násilí a ženské modely ve slovní agresi, tedy v tom, co muži i ženy dělali a říkali.

Zdroj: https://www.britannica.com/topic/Stanford-University