Žilo bylo jedno nebe, kde andělé tak moc toužili po hříšnících, které by pak mohli smažit na oleji a napravovat, že si vymysleli svět, který předstíral zločiny, aby nevědomí lidé uvěřili, že druzí jsou také hříšníci a hřešili také
Za dalekým rybníkem, osmi kupkami sušené trávy pro kozy a devíti topoly, leží království, v němž vládli andělé. Nebyli to však andělé ledajací, byli to andělé naprosto, ale opravdu absolutně čistí a poctiví. Nikdo z nich nikdy, co si čtyři generace pamatují, nespáchal žádný trestný čin, zločin, dokonce ani přestupek.
Ani neprděli, jak byli dokonalí a poctiví. A jedli málo, míň než je potřeba a stačilo jim to. Každá žena anděl v tomto království byla jak víla, která okouzlovala, když do svých něžných úst vložila pár zrníček ovoce nebo kousek housky či masa či sýra. I pohled na tuto čertici byl povznášející, jako by hrála nebeská šalmaj.
Andělské království však mělo jeden velký problém. Nikdo nesměl vědět, že jsou čistí.
Království proto vymyslelo široký systém lidí, kteří předstírali zločiny, aby se o nich mohlo psát v mediích a vysílat v televizi. Všichni tyto zločiny dělali jen na rozkaz, zločiny se jim ošklivily, ale museli to dělat, protože loajalita byla pro andělé a jejich království klíčovou vlastností.
V království byla určitá část lidí, kteří nebyli andělé, obvykle to byli děti zasloužilých andělů, kteří byli vybráni k tomu, aby nepokračovali dál, protože být čistý více než čtyři generace se pokládalo za zločin a mohli by ohrozit samotného Anděla.
Také se anděla potřebovali trénovat v pokoušení a svádění lidí, tak si nechali určitou část společnosti k tomu, aby byli "holubicemi", zatímco andělé budou pověstní "jestřábi", jak známe z jedné biologické úvahy o žádoucí struktuře společnosti a možnostech konfliktu ve společnosti.
A tak andělé tyto ne-anděly pokoušeli od malička, ukazovali jim v televizi, jak druzí lidé kradou, učili je už jako malé děti krást třeba tak, že spolužačka si je vzala s sebou, když chtěla ukrást vánoční dárek pro rodiče, aby jí ne-andělé dělala záda. Ale spolužačka to neukradla doopravdy, byl to jen úkol, který měla provést na rozkaz, aby si ta ne-anděl myslela, že krade.
Stejně tak v televizi, když se vysílalo o tom, jak někdo něco ukradl nebo někoho zabil, tak to nebyla pravda, bylo to buď na rozkaz nebo vymyšlené, aby si právě ta část společnosti myslela, v jakém žije morálním bahně, zatímco všichni andělé byli dokonalí, čistí a ani neprděli.
A to je konec první části této pohádky, milé děti. Už jděte spát, nebo přijde dudek a a zapěje vám takovou písničku, že na ni půl roku nezapomenete.
