Za sedmero horami a sedmero řekami bylo království, které se naučilo ošálit nebe a peklo a čistým lidem vyměňovat srdíčka, takže dobří lidé šli do pekla a zlí lidé zase dostali čistá srdíčka. I v pekle nad tím čerti plakali.
Lidé po staletí žijí v představě určité bazální spravedlnosti. Myslí si, že dobrým lidem by se mělo dařit dobře a špatným lidem by se mohlo dařit hůře.
Prostě že dobré skutky budou, na zemi či po smrti, odměněny a špatné skutky budou potrestány nebo alespoň neodměněny.
V jednom království to ale nestačilo, tak zkoumali, jestli to jde nějak ošálit.
Chtěli vládnout tak, jak chtěli a nechtěli se zatěžovat tím, jestli mají čisté srdíčko, protože z toho, co dělali, by čisté srdíčko ztratili už za pět minut.
Roky bádali a hledali a našli to, naučili se spojovat lidi a zjistili, že je možné srdíčka vyměnit. Je to takové slovní jazykové cvičení o "mít všechno společné", "vyměnit si srdíčko" v jakémsi svazku, kde svatba se nazývá smrt člověka - a najednou čisté srdíčko může mít naoperované špinavé srdíčko jiného člověka a naopak.
A hlavně, ti, kteří v tom království patří k privilegovaným, mohou doživotně dostávat nová a nová čistá srdíčka ze zásobárny otroků a neonemocnět díky tomu, zatímco slušní lidé mají v tomto království na vyměněná srdíčka rakovinu a další nemoci.
Něco ale vyměnit nejde, je to podloží srdíčka.
Království vyhlásilo SOS výzvu dalším královstvím, protože to je fakt pro toto království konec.
Pokračování příště.
