Pan Nic - pohádka

Někdy nalezneme hodnoty tam, kde je nečekáme, jako třeba v jiném případě ve filmu Ratatouille. Zkusme se ponořit do jedné pohádky...

Bylo nebylo.  Kdyby se to bylo bývalo nestalo, tak bych to nemohl vyprávět.

V jedné vesnici žil jeden muž, který byl velmi chudý, ale přesto velmi těžce pracoval, aby neumřel hladem.  Ostatní lidé ho pokládali za velmi chytrého, dokonce za člověka, který uměl tisíc řemesel, protože rozuměl bezmála každé práci. Včera pracoval u kováře, dnes u truhláře a zítra bude pomáhat krejčímu, ale všude zůstane pouze tak dlouho, dokud si nevydělá pár krejcarů, za které by si mohl koupit oběd. Vždycky když se najedl, šel domů a odpočíval. Měl obrovský a krásný dům, ale zcela prázdný, protože si za to, co vydělal, nic víc nemohl dovolit a žil pouze den ze dne.

Jednou zase ležel ve svém domě a spal. A hle, po jedné ze světnic kráčel nahý a velmi tlustý muž, který mu řekl: „Ty jsi můj kamarád! Ty nic nemáš, já nic nemám; Ty nic nepotřebuješ, já nic nepotřebuju a já se navíc jmenuju Nic. U tebe se mi líbí a budu u tebe bydlet.“

Muž mezitím pozoroval cizince a všiml si, že je tak průhledný jako okenní tabulka. Tak mu řekl: „Když nepotřebuješ žádné jídlo a pití, tak tady klidně můžeš zůstat, ale já ti žádné jídlo a pití obstarávat nebudu. Cizinec odpověděl: „Už jsem ti řekl, že nic nemám a nic nepotřebuju, a jak to tak vidím, u tebe také nic nenajdu, neboť jinak bych byl býval k tobě ani nepřišel. Hledám si bydlení pouze u takových lidí, kteří nic nemají a nic nepotřebují, protože se jmenuju Nic.  A uvelebil se v jednom prázdném pokoji a usnul.

Muž šel zase jako vždycky pracovat, jakmile vydělal pár krejcarů, koupil si jídlo, snědl je a pak si šel lehnout do svého domu. Tak to šlo nějakou dobu, když najednou si muž všiml, že pan Nic je den ode dne tlustější a tučnější, že téměř svým obrovským tělem zaplnil pokoj a pro skutečného hospodáře sotva zbývá volný roh. To muže nahněvalo a jednou Nic řekl: „Poslyš, kamaráde! Jsi den ode dne tlustší a za chvíli v mém domě nezbude kousek místa, kam se uložím já.  Nic zíval: „ S tím na mě nechoď. Nic s tím nemůžu dělat“. Brzy pan Nic vyrostl tak, že muž se své světnici už nemohl stát ani sedět a už vůbec ne ležet.

Ale stalo se, že se náš muž zamiloval do velmi pěkného děvčete a rozhodl se, že se vezmou. Jenomže rodiče dívky řekli: „Chceme ti dát naši dceru za ženu, protože jsi chytrý a jsi muž tisíce řemesel. Ale nemáš nic a také nic nechceš dosáhnout; tvoje pokoje jsou prázdné, tvoje chlévy jsou prázdné, tvoje stodoly zejí prázdnotou, ve tvém sklepě není nic a tvoje pozemky jsou neobdělané. Nejdřív si obstarej všechno potřebné a pak ti dáme naši dceru za ženu.“

Tak náš muž začal velmi pilně pracovat. Bylo ho možné vidět při práci ve dne v noci a brzy si opatřil veškeré vybavení do domu, jeden kus oblečení po druhém, jeden kus dobytka vedle druhého a čím víc si toho opatřil, tím hubenějším a menším se stával pan Nic, že mu nakonec stačila plotýnka od sporáku.

Když náš muž nemohl najít žádné místo, ani v pokoji, ani ve sklepě nebo na polích, natožpak ve chlévech a stodole, kde by ještě mohl něco udělat, šel za rodiči své nejmilovanější a dostal ji za ženu. A když po svatbě vstoupil se svou mladou ženou do pokoje, pan Nic zmizel a zabydlel se u nějakého jiného člověka.

vlastní překlad romské pohádky (z němčiny)