Neporozumění papeži Františkovi aneb jaký byl úmysl (zákonodárce)?

Ve veřejném prostoru zaznívá odpor vůči slovům papeže Františka k lidem z Ruska. Apeloval na minulost cara Petra I. a Kateřiny II., což kritici interpretují jako utvrzení ruských křesťanů v tom, že Ukrajinu je potřeba rusifikovat 

Když papež František apeloval v proslovu k ruským křesťanům na to, aby nezapomněli na dědictví velké Rusi a reformátorského cara Petra I. a carevnu Kateřinu II., přičemž proslov se evidentně nesl v odporu vůči válce a v podpoře humanismu a kultury - proč se ozývá tak silné neporozumění v českém mediálním prostoru - jako by nabádal k poruštění lidí z Ukrajiny (protože to také kromě humanismu dělal Petr I. a Kateřina II.).

Proč si myslím, že papeži Františkovi II. nerozumíme?

Hovořit ve veřejném prostoru s mnoha polarizovanými skupinami je velmi náročné a od osoby typu náboženský vůdce se nečeká několikahodinový historicky zasvěcený proslov ke každé národnostní skupině ve světě, založený na podrobné znalosti dějin této země. I když to jako univerzitní profesor konkrétně papež František umí a i když má asi poradce na každou národnostní a geografickou oblast světa. 

Proslovy jsou už svou povahou časově omezené a dá se do nich vměstnat krátká a účinná zkratka, jako je například ta s odkazem na slavnou a hrdinnou minulost daného národa. A další náročný aspekt - dějiny nejsou černobílé...

Stejně, jako by k nám Čechům a Moravanům hovořil o slavné humanistické minulosti svatého Václava a císaře Karla IV. A přitom, jak jsem se dozvěděla nedávno, právě za králů Boleslava I. a II. byla Praha evropským centrem obchodu s otroky.

Pokud by Rakušané hovořili o naší společné minulosti a mysleli by tím enormní stavební a architektonický rozvoj za doby Habsburské monarchie od roku 1620 - 1918 a my Češi bychom tuto dobu vnímali černobíle jako dobu temna. Jen tak mimochodem, uvědomujeme si, že vybudování první koňky aneb koněspřežné dráhy v Evropě na trase České Budějovice - Linec v roce 1825 - něco vypovídalo o vztahu Rakouska k Čechám? PS: S láskou tímto vzpomínám na vedoucí mé magisterské práce na univerzitě v Passau, která byla Rakušanka a právě takto mě oslovila při jednom z našich prvních setkání, čímž mě přiměla přehodnotit klasicky české vnímání česko - rakouské minulosti.

Je to jako kdyby papež František hovořil k americkým poutníkům a vyzdvihoval tvůrce Ústavy a Listiny práv jako pokroku v dějinách lidstva a lidé by ho kritizovali za to, že ale nemálo prvních amerických prezidentů osobně vlastnili otroky (třeba George Washington nebo Thomas Jefferson). Uvědomme si ale mimochodem různé formy a hrůzy otroctví, jak plyne třeba z knihy autorky Harriet Beecher Stowe Chaloupka strýčka Toma - knihy, která údajně přispěla k zrušení otroctví.

Je nějaký teoretický koncept, který jde uplatnit na empatické vnímání papeže Františka, tak jak skutečně proslov myslel, kromě toho, že ho autorka asi má sentimentálně "ráda", a tak ať si tedy myslí, co chce? Ano, takový koncept existuje. Je to tzv. "úmysl (zákonodárce)" a využívá se především v právnickém jazyce.

V praxi tento koncept znamená, že se může stát, že nějaká právní norma je nejasná.- analogicky ale můžeme používat i v běžném jazyce, např. v odkaze předků nebo i v běžné komunikaci.

V případě nejasnosti výroku nebo nějaké části postupujeme tak, že hledáme ten úmysl, který zákonodárce měl. Také je možné hledat podle účelu zákona.

Nejasnost v úmyslu se může vyskytnout v takové typografické chybě jako je chybějící čárka. Známá věta: "Popravit nelze udělit milost" má totiž dva významy, které znamenají právě lokaci ve větě, kam napíšeme čárku. Buď tedy: "Popravit, nelze udělit milost." nebo: "Popravit nelze, udělit milost." I zde jde hledat úmysl zákonodárce, např. z celé minulosti autora tohoto pokynu. Jednalo by se tedy o odpůrce trestu smrti, aby by první varianta interpretace nedávala smysl.

Takže když se vrátíme k papeži Františkovi a jeho výroku k ruským křesťanům, asi tušíme, že chtěl ruské katolíky povzbudit k lásce k vlastní minulosti, aby ji vnímali pestřeji, nejen za posledních 100 let, které bylo plné násilí. A ano, car Petr I. nebo carevna Kateřina II. byli zastánci ovládnutí Ukrajiny, ale to papež na mysli v tomto proslovu evidentně neměl.

Takže ho prosím nechytejme za slovíčko, když to jednoznačně tak nemyslel. A oporu v tom máme i v teoretických konceptech.

Zdroj: 

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-jste-dedicove-velke-matky-rusi-rekl-papez-ruskym-katolikum-sklizi-kritiku-236051

https://www.ctidoma.cz/historie/praha-byla-centrem-obchodu-s-otroky-dane-z-prodeje-lidi-plnily-statni-pokladnu-62410

https://www.vsehrd.cz/clanek/umysl-zakonodarce-v-interpretaci-prava_42b9a82f-b1e0-4438-97fd-3f605a284e88