- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Lidé si mnohdy myslí, že by odsouzení měli trpět.
Jistě nechci ubírat individuální kompetenci každého člověka a jeho schopnost se individuálně a odpovědně rozhodovat - připomeňme jen slavné Milgramovy experimenty, kdy zkoumal, jak lidé rozhodují o trestu pro ty, které "učí" a jim se to "nedaří", přičemž v originálním experimentu 63% osob dávalo pokusným osobám šoky 450 Voltů - když víme, že dávka, která zabíjí, je dávka v síti, tedy 220 Voltů. V experimentu pochopitelně nikdo nezemřel, výkřiky bezmoci a bolesti byly "nahrané" výzkumným týmem.
Pojďme se podívat, že lidé ve vězení nemají příjemný mama-hotel, ale opravdu tvrdou dřinu, v nichž demiurgové a tvůrci naší společnosti doufají, že se tito lidé napraví.
- Omezení osobní svobody a kolektivní strukturace času - představte si, že nemůžete vstávat, kdy chcete, nemůžete trávit čas, jak chcete. Myslím, že i když my také "musíme" chodit do práce a "musíme" se starat o děti -především jsme si tuto možnost vybrali mezi mnoha či několika jinými.
- Omezení pohybu. Už jen tento trest je domnívám se velmi tvrdý. Nemožnost jít, kam chcete, nemožnost vrátit se, kdy chcete... se s přibývajícím časem stává horší a horší a těžším a těžším trestem.
- Omezení v jídle - možná se vám na první pohled zdá, že je skvělé, dostávat nutričně vyvážené porce schválené kvalifikovaným zdravotníkem. Ale každý, kdo byl někdy v zahraničí nebo dlouho v nemocnici nebo má blízkou osobu v ústavním zařízení typu domov pro seniory. Prostě "dát si to, na co máme chuť" je opravdu jedna z podmínek důstojné a trošku svobodné existence. Vzpomínám na jazykový pobyt v Británii v 90tých letech, kdy moje spolubydlící Španělka plakala po (čerstvém) jídle a trochu kvalitním pečivu a jak mě prosila, abych s lepší angličtinou vykomunikovala změnu. Jenže já byla tele z právě otevřené východní Evropy a styděla bych se říct i kalíšek vody, natož žádat o změnu v kvalitě pečiva na snídani, kterou jsme si předem předplatily.
- Omezení ve volbě oblečení - přijde vám to banální, ale myslím, že i sebestarší a sebetrénovanější člověk je šťastný, když si může obléci něco nového. Zkuste stále chodit v jednotné barvě tepláků s ostatními ve vaší ubikaci - bez možnosti si po 8 hodinách školy nebo práce vzít doma něco odlišného.
- Omezení ve volbě trávení volného času
- Omezení ve volbě lidí, s nimiž trávím čas
A já si teď představuji, že odsouzení žijí před odsouzením a před spácháním zločinu v úplně jiném prostředí než my a jsou třeba ze svého pohledu spíš malé rybky, na které nedopadla ruka spravedlnosti, ale spíš ruka náhody.
A kladu si otázku - jestli opravdu jako společnost a naše instituce pomáháme těmto lidem k nápravě?
Literatura:
Machovcová, K. (2019). Milgramův experiment: poslušnost, či neposlušnost? https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/22171/milgramuv-experiment-poslusnost-ci-neposlusnost-.html
Další články autora |
Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...