Jak získat v Iránu alkohol? Fotoblog, Irán 2019

Před cca 3,5 lety jsem vyrazila z partou z internetu do Iránu. Pokud se chcete dozvědět, jací jsou lidé, které jsme potkali a jak v této zemi získat alkohol, čtěte dál.

Mám moc ráda cestování a bohužel mě předem nenapadlo, že již nevyrazím na ESTu do USA a že mi možná nedají vízum, ale určitě to zkusím se do této oblíbené země země dostat, pokračujme ale o Iránu.

Mnoho lidí v Česku trpí jakýmsi zvláštním stereotypem, že všichni lidé, kteří jsou jiní než oni, tak jsou divní a nebezpeční.

Proto stojí za to testovat tyto stereotypy a podívat se do těchto zemí. Nemyslím tím pochopitelně země, kde hrozí únos nebo zabití. O Iránu mnozí cestovatelé vypráví, že v této totalitní zemi žijí "nejlaskavější lidé, co kdy potkali". Je tomu tak?

Ano, je. Nepopírám v žádném případě totalitní režim, nespravedlivé popravy a další hrůzné věci, které je možné zaslechnout i u nás, ale lidé tam se k turistům chovají velmi laskavě.

Až po shlédnutí několika iránských filmů plných podezíravosti a udavačství, mě napadlo, že jsme možná zažili a viděli jakýsi umělý svět, který nám vytvořili tamní lidé, speciálně vychovaní k tomu, jak se chovat k cizincům.

Na Iránu vás překvapí laskavost lidí, jejich (nutno říci, že tradiční a pověstná východní) pohostinnost, např. jsme se v restauraci ptali ze zvědavosti sousedů, co jedí a žena beze slova a s úsměvem vzala svůj talíř a dala nám jej. Nevzali jsme si to, pochopitelně. Nebo jdete po ulici, jde pán s bochníkem chleba a nabídne Vás, ať si pochutnáte.

A aby to nebyli Češi, chtěli v zemi, kde je zakázaný alkohol, ochutnat. Dozvěděli jsme se, že v Iránu žije křesťanská menšina, která i díky liturgii, má povolení vyrábět jakousi hroznovou zkvašenou šťávu. A vídíte, v zemi, kde by člověk čekal špehy na každém kroku, se to podařilo a ochutnali jsme i tuto zkvašenou hroznovou šťávu. 

Ženy v této zemi musí nosit hidjáb, ten pověstný mulimský šátek, musím ale říci, že jsou místní ženy velmi vynalézavé a je dokonce možné nosit šátek i polovině temene sepjatý sponečkou, takže podstatná část hlavy i vlasů je vidět, což jim přeji, sama nemám ráda zbytečná omezení. Materiál šátků mají velmi heboučký, takže jím vítr provívá, ale i tak je to myslím omezení, kterého by se mnohé ženy zbavily. 

Cizinci jsou v této zemi velmi vítaní a exotičtí, co chvíli mě někdo zastavil, nejčastěji ženy, musím napsat, a chtěly se s námi fotit. A to i konzervativnější (v černé abáji, tedy se zcela zahaleným tělem), i modernější, s hidjábem jen připnutém na culíku v dolní polovině hlavy. Věřím, že to bylo upřímné. Bylo to moc příjemné a zavazující.

PS: Moje cesta se uskutečnila ještě před sestřelením ukrajinského letadla v roce 2020, popravdě bych do Iránu podruhé necestovala, ne z obavy z lidí, ale že zas někdo udělá podobnou "chybu".

PPS: Možná by někdo řekl, že  cestovat do takových zemí může znamenat riziko, že tam "člověk potká svého vraha", snad tomu ale tak není....