Dva bratři se vsadili, jestli je lepší dostat lidi do pekla na ctnost nebo na hněv z nespravedlnosti. V obou zemích působí organizace Dark Side. Chtěli vědět, kdo bude mít dřív společnost zvládnutou tak, aby je všichni poslouchali
Pokračuji v námětu na román či na sci-fi.
Na začátku našeho příběhu byli dva bratři, jeden se jmenoval Uskon a druhý Rápad, kterým patřil svět. Měli se rádi a všechno dělali společně, pomáhali si. Navenek se ale rozdělili a tvářili se, že se nemají rádi, aby to nikdo nepoznal a také tím vytvářeli, že se ve světě pořád něco dělo, chvíli uvolnění, chvíli napětí, uměli to vyšponovat i tak, že třeba i hrozila světová válka.
Tím dokázali poznat, kdo by mohl být světový lídr a tím ho technikami kata Denči nebo jinými, eliminovat - a kdo to doteď nepochopil, že je součást pyramidy a že má možnost pouze poslouchat a být součástí celku, tak zemřel.
Měli dvě možnosti, jak dostat pod kontrolu všechny lidi, tak aby společnost byla nehybná ve svých principech, aby nikdo nemohl nahoru, když to nechce šéf a také, aby nikdo nemohl ven a škodit z venku. Prostě klasická pyramida a klasické rozdělení moci.
Nebyli si jistí, co je stabilnější, jestli společnost bratra Rápada, která je založena na zdánlivě důstojných základech, ctnosti a mravnosti, ale navenek je nespravedlivá a neplatí férovou mzdu. Ale nedělá nic špatného, vždy dodržují zákony dané země. Takže když podnikají v třetích zemích a tam je malá mzda pracujících, tak jim dají místní mzdu, i kdyby to znamenalo, že kupní síla těch lidí, bude jako několik hodin denně domácích lidí. Když se tam pracuje šest nebo sedm dní v týdnu, budou i lidi v jejich továrnách pracovat šest nebo sedm dní v týdnu. Když v zemi neexistuje sociální, nemocenské pojištění, tak ani oni je svým zaměstnancům v té zemi nebudou platit. Když v zemi pracují malé děti a nechodí do školy, ano, i v jejich továrnách budou pracovat malé děti. Takže je v chudých zemích běžní lidé nenáviděli a pokládali je za kapitalisty.
Bratr Uskon na to šel jinak, v jeho společnosti na začátku zdánlivě zatočili se vší nespravedlností a každý, kdo měl víc než nic, o to přišel. Miliony lidí přišlo o život, protože hněv je živen závistí a byli zlikvidováni všichni nepohodlní. Ale společnost bratra Uskona se stabilizovala a nějak fungovala. I když napadl jinou zemi, nikdy to nebylo čistě nespravedlivě, jednalo se třeba o to, že ta země mu někdy v minulosti patřila nebo ti lidé se chtěli připojit ke své mateřské zemi. Svět sice jeho jednání vnímal jako křivdu a krutost, on si ale tím dělal srdíčko a ono "to šlo".
I když napadl sousední zemi, která mu nic nedělala a měli ho docela hodně rádi, srdičko neztratil.
I když pracovníci dělali požáry, autonehody a srážky vlaků a pády letadel, o srdíčko nepřišli.
Tak mohl Usko pokračovat dál a pomáhat svému bratru Rápadu ve vyvíjení nových technik zabíjení, protože jak známo, šéfové se neradí nudí a nedělají věci opakovaně, jako rutinu. I zabíjení muselo být pokaždé jiné, originální, vytuněné a vypiplané. Rutinu oba bratři fakt nemilovali.
Oba bratři si dělali si záda a v zabíjení technikami kata Denči, které se pokoušeli dovést do virtuozity a dokonalosti. I když lidé to v obou státech nevěděli a navzájem se nenáviděli a pokládali se za špatné.
Byla to pro oba bratry fakt velká psina.
Potřebovali se dozvědět, kam až se dá zajít, aby hlavní šéf neztratil srdce a mohl zabíjet. Svět byl pro ně prostě jedna velká laboratoř.
Kde se chtěli potkat, byla kolébka lidstva a dějiště mnoha krutých bratrovražedných kmenových válek, Afrika.
Jdeš do Afriky, říkali svým obětem, které se dostali do závěrečné fáze, už prostě ze sebe nic víc nedokázali vydat.
