Potkáváme lidi, kteří nás ovlivňují a mnohdy jim vděčíme za mnohé. Bez dobrých lidí bychom se v životě daleko nedostali.
Chtěla jsem napsat ódu na skvělý čas posledních 30 let, které osobně zažívám. Možnost naprosté seberealizace studia (dodnes vzpomínám na jednoho učitele na vysoké škole, který když hovořil o nebi, tak se těší na věčnou studovnu, prostor, kdy se bude moci ještě dále učit). Tento postoj konvenuje s mou oblíbenou knihou Richarda Bacha: Jonathan Livingstone Racek, o rackovi, který se učením dostal do dalších úrovní reality, až sám začal učit tomuto stylu vnímání reality druhé.
Společně s vděčností za možnost svobody a seberealizace, který máme, jsem chtěla vzpomenout na skvělé vedoucí, kteří mi prošli životem a mnohému mě naučili, především umění radosti ze života, všímavosti k potřebám druhých, angažovanosti pro druhé a podpory svých podřízených.
Ráda bych vzpomněla na vedoucí Hanku, která dovedla nechávat prostor, když to bylo možné, neváhala přijít do práce v 5.00 ráno a umýt okna, když to zaměstnavateli trvalo déle a naučila nás kulinářskému umění - opravdu výborně vařila.
Jsem vděčná za vedoucího Arnošta, který dovedl svým lidem dávat maximální prostor pro seberealizaci, byl otevřený, férový a partnerský. Dodnes vzpomínám, jak mě, studentku, ačkoli jsem byla v pozici "děvečka pro všechno", posílal vyřizovat i složité úkoly po celé ČR.
A v neposlední řadě jsem vděčná za vedoucí Jarku, která mě jako studentku maximálně podporovala ve studiu a byla mi moudrou starší kolegyní, vzorem v pracovitosti i v přístupu ke světu.
Na počest těchto svých vedoucích jsem se také jako vedoucí snažila podporovat své spolupracovníky studenty, ačkoli sama jako doktorandka na katedře na nejnižším místě hierarchického žebříčku, dávala jsem jim týden volna ve zkouškovém období, kromě jiných benefitů, např. volná pracovní doba, což ani dnes není zcela běžné.
Všichni vedoucí dovedli dát svým spolupracovníkům (podřízeným) pocit férovosti, spravedlnosti a nestranění nějaké partikulární skupině. Ke konfliktům v takovém zaměstnání nedocházelo, a když, pečlivě si vyslechli názory všech zúčastněných a pokoušeli se situaci rozřešit. Nikdy nezapomenu a ať jste šťastni!
