Ženská, hejbněte už konečně tou… …zadnicí!!!

Toho dne průvodčímu záviděli všichni chlapi ve vlaku. Byl to ON, kdo byl osudem vyvolen, aby osahal pozadí skoro všech dam, které ten den cestovaly z Prahy! I té blondýny v červených lodičkách a minisukni, co cestovala s čivavou a růžovou kabeličkou!

„Ještě že bylo léto! Cestovala jsem z Prahy domů a nejjednodušší byl vlak. Vzala jsem si knížku, že si ji dočtu a docela jsem se na to těšila… Sedla jsem si do prázdného kupé, vlak sebou sice několikrát nečekaně trhnul, ale nakonec jsme odjeli včas,“ usmála se známá.

„Jenže to ještě nikdo netušil, co nás čeká. V polovině cesty nás začal obcházet průvodčí a říkal, že za půl hodiny budeme muset přestoupit do jiného vlaku, protože cestou je výluka a nový vlak je jednodušší než autobusy…

Dobře, řekla jsem si, to ještě stihnu přečíst aspoň dvě kapitoly…

Zatím to na žádné velké dobrodružství nevypadalo, ale to by evidentně jen začátek.

Po půl hodině jsme opravdu zastavili na malém nádražíčku, a že prý máme přestoupit. A pokud možno rychle, abychom nenabrali moc velké zpoždění…

Vystoupila jsem na perón a rozhlížím se… …a další vlak nikde! Nejsem sama, kdo hledá.

Vtom na konci nástupiště zahlédnu průvodčího, jak ukazuje směrem k lesu…

Fakt! Stál tam vlak! Znamenalo to ale seskočit z nástupiště na koleje a k poslednímu vagonu dojít po náspu…

No, pro mě to problém nebyl, ale pro spoustu lidí jo. Nejhůř na tom byl mladík se zlomenou nohou a berličkami… Tomu ale pomohli chlapi.

Já s kufříkem na kolečkách jsem tam dorazila jako jedna z prvních. Schůdky vagonu sice byly ve výši pasu, ale protože chodím do fitka, vyskočila jsem tam jako srnka.

Horší to měli ostatní. Byla tam jedna víc než stokilová dáma s manžílkem, takovým střízlíčkem. Ten stál ve dveřích a tahal manželku nahoru. Jenže metrák byl pro něj moc. Průvodčí tedy přiskočil a jeho ruce se zabořily do tuku na zadku té dámy. Ani to nestačilo, tak museli pomoct ještě dva další chlapi.

Mladík se zlomenou nohou zahákl berli o dveře a vylezl po zadku.

Třída středoškolaček s učitelkou z toho měla legraci a studentky vyskákaly po schůdcích jako kůzlata. Učitelce pomohl zase průvodčí.

Vystrkal nahoru ještě asi třicet dalších ženských. Byl docela fešný, což ty dámy hlasitě komentovaly.

Průvodčí byl rudý až za ušima, ale vzorně osahával zadky, protože mu nic jiného nezbylo. I kufry a další zavazadla mu šly pěkně od ruky.

Pánové většinou vylezli do schůdků sami.

Všichni byli zvědaví, co se děje a tak sledovali z otevřených oken nástup ostatních cestujících docela s pobavením.

Ovšem zlatým hřebem programu byla ta blondýna. Podpatky aspoň patnáct centimetrů, upnutá minisukně neskrývala téměř nic a čivava byla společně s kabelkou jen módním doplňkem. Kde se tam vzala, nikdo netušil, protože takovou kreaturu si spíš představují v hollywoodském filmu.

Blondýna se zdržela na náspu, protože čivava objevila mezi kamínky… …no, lejno, který tam zanechal někdo z předchozího vlaku. Zakousla se do něj a nechtěla se ho vzdát. Blondýna se ho snažila klacíkem vystrčit z tlamičky, ale čivava se nedala!

Volala tedy na průvodčího, ať jí pomůže, ale ten samozřejmě měl úplně jiné starosti! Blondýna tedy vzala čivavu do náručí (i s tím exkrementem!) a chvátala k vlaku.

Už byla úplně poslední. Schůdky ale byly tak vysoko, že v té úzké minisukni prostě neměla šanci!

Průvodčí přemýšlel, co bude dělat, ale blondýna to naštěstí pojala jako divadlo! Koukla po chlapech, co se smáli v oknech, vytáhla minisukni, takže byla vidět růžová tanga s mašličkou, a podala čivavu mladíkovi s berlemi.

Ta překvapením otevřela tlamičku, takže se v mžiku vyřešil ten smradlavý problém.

Pak následovala blondýna. Zvedla nohu a… …na podpatku vlál kus toaletního papíru, který si našlápla v akci s čivavou a celou dobu ho táhla s sebou.

To už ji ale nedokázalo rozhodit. Natáhla ruce a vystrčila zadek.

Průvodčí ji za ty výstavní půlky chytil a chvilku podržel. Chlapům poklesly brady a jejich obdivné (a zároveň závistivé) „Óóóóó!“ doprovázelo celou zvedací akci. Průvodčí byl rázem hrdinou…

Pak zaklaply dveře a jelo se…

Průvodčí si oddychl a celý zpocený usedl na chvíli do prvního kupé, aby si trochu odpočinul.

A zrovna ke mně!“ a teď už známé koutky jen cukaly.

„Nedalo mi to a ptám se průvodčího: „Proč ten vlak nestál na nástupišti?“ Prohlížel si ruce, které pořád ještě voněly parfémem... ...měla ho snad i na zadku.

„Protože strojvedoucí je naštvaný na vedení Českých drah a prostě odmítl zajet na zastávku!“ řekl průvodčí a dál si fascinované prohlížel dlaně… „A to ještě nikdo netuší, že jsme ztratili průvodčího mezinárodních vlaků těch lůžkových vagonů!“

„Jak to?“ byla jsem zvědavá jako vždycky…

„V Praze prostě nenastoupil a tak jsem požádal hlídače, aby otevřel lůžkové vagony a ty lidi jsem tam nějak ubytoval!"

"Ale na poslední zastávce před hranicemi už bude čekat náhradní průvodčí…“ dodal a přivoněl k dlaním.

Za dveřmi kupé se mihl jeden z cestujících a jeho gesto „Palec up!“ pro průvodčího bylo naprosto výmluvné. Blondýna holt byla pěkným zpestřením.

Tu knížku jsem ve vlaku nedočetla!“ smála se známá. „Ale vůbec mi to nevadilo!!!“