Zachránila jsem dům před vytopením! Vlastním tělem!

To počasí je teď trochu divoké. Jeden den hic, další den přívalový déšť! A je obrovské štěstí, když je člověk doma a může zachránit svůj dům! Když doslova voda líže práh, je třeba rychlá akce!

S Martou už můžeme mít i osobní kafíčka, nejen virtuální. Na to minulé přišla Marta jako vždy! Kočka první třídy! Akorát se trochu divně pohybovala! Ale už z dálky mávala, že je to v pořádku!

A jen dostala svoje laté, už jí pusa jela!

"Taky u vás byl ten přívalový déšť?!?", ptala se.

Jen jsem přikývla, že jo.

"Všechno dobrý???", pálila další otázku.

Jen jsem přikývla, že jo.

"A co sousedi, taky dobrý???", pokračoval výslech.

Jen jsem přikývla, že JO! Ale ty otázky byly podezřelé. Tak jsem čekala, co bude následovat.

"Představ si, nás to málem vytopilo! Se říká, že "hovno líže košili". A u nás voda lízala práh!!! Doslova!"

A s trochu křivým úsměvem pokračovala: "Tuhle odpoledne sedím u kafíčka a najednou bouřka! Mám déšť ráda a tak jsem se zaujetím sledovala, jak padá voda. Otevřela jsem si francouzské dveře. Vůně venku byla nádherná!"

Marta zavřela oči a poňuchávala nosem. Jakoby tu vůni cítila i tady.

"Mám si tak krásnou chvilku, oči zavřené, kapky jemně cvakají do suchého trávníku, vůně všude! K tomu vůně kafe! Nádhera!

Jenže najednou slyším podivné bublání. Jako když se ucpe sifon! To mne okamžitě vytrhlo ze zenu!

Jemný deštík se změnil na přívalový déšť! Proudy vody vytvořily mlhu ve vzduchu a nebylo vidět ani na vzrostlou břízu, která je deset metrů od domu!

Víš, jak máme terasu částečně pod úrovní země a schody, co vedou do zahrady, aby se na nich dalo sedět?"

Přikyvuju, že jo. Jasně, že to vím! Mockrát jsme tam seděly na barevných polštářích.

Marta si jen povzdychla: "Všechno máme odvodněné, odtok jak u garáží, takovou tu mřížku. A pod prkny další odvodnění. Když nám to stavěli, tak se smáli, že tam budeme mít při slejváku rybník... Nic se zatím nestalo. Všechny deště proběhly naprosto normálně!

No a teď po tom zabublání otevřu oči. Bylo to z naší terasy! Právě se zaplnil odtok! Vody pršelo víc, než co mohlo odtéct trubkou do kanalizace!

Nad prkny už byl hotový bazén! Na hladinu terasového rybníka dopadal další déšť a kápry dělaly krásné kruhy! A už jen milimetry zbývaly k vytopení domu! Pak by tekla voda všude!

Do naší krásné pracovny, do zásuvek a internetu v podlaze, po krásné dlažbě, prostě do celého domu!

Chvíli jsem uvažovala, co dělat!!!

Mám vynášet nábytek do patra? Mám dávat boty a další věci ze země do poliček? Mám stáčet ručníky ke dveřím, aby se aspoň nějaká voda vysála? Mám doufat, že déšť přestane nebo že nás zachrání nějaká nadpřirozená událost?!?"

Soucitně jsem přikyvovala a čekala, jak to celé dopadlo!

Marta si prohmatávala zatuhlá záda a viděla jsem na ní, že to celé prožívá znovu!

"Ale znáš mne, jsem žena činu! Říkám si, že pomůžu kanalizaci a zkusím ten příval přechytračit!

Chvíli jsem přemýšlela, kde mám jakou nádobu! Ne umyvadla, ne misky, ty jsou kulaté! Potřebuju hranatou! Ale kde ji vzít?

Vnitřním pohledem jsem projížděla dům! A jo! Přišla jsem na to! Vzala jsem z ledničky nádobu na zeleninu a ovoce. Ta je hranatá dostatečně!!!"

Otazníky v mých očích asi Martu zarazily a tak začala vysvětlovat:

"No chápej, kulatým krajem přece nenaberu dost vody! Hranatým naberu mnohem víc!!!"

Pořád mi nebylo úplně jasné, co měla Marta za lubem!

"To je přece jednoduchý! Šla jsem na terasu, začala nabírat v našem novém rybníku vodu do nádoby a začala ji vylévat na trávník!"

"A fungovalo to???", ptám se pochybovačně.

"To jsem si před akcí nebyla jistá, ale zkusit jsem to přece musela! Přece nenechám zatopit dům!!!

Hlavou mi letěly vzorečky z matiky. I při tom fofru jsem přemýšlela, kolik vody proteče do kanalizace a kolik vody stihne napršet. Bylo mi naprosto jasné, že musím vylít víc vody, než naprší!!!"

"A podařilo se?", byl můj další nevěřícný dotaz.

"Jo, dala jsem to! Makala jsem jako otrok, byla jsem v kolečku pro křečka! Ohnout, nabrat, vylít! Ohnout, nabrat, vylít! A furt kolem dokola! A to jsem stihla ještě uvažovat, že to nemůžu vylívat jen na jednu stranu trávníku, aby se mi voda hned nevracela zpět! Tak jsem se ještě otáčela jak větrná růžice!"

Oddechla jsem si! Martino vyprávění mne úplně vtáhlo do děje! Byla jsem v té vodě s ní!

"Nejlepší na tom bylo, že se mi šaty nalepily na tělo a hrozně tahaly!", už se smála Marta: "Přemýšlela jsem, jestli si je svleču a budu jen v kalhotkách! Pak jsem ale usoudila, že radši ne, abych nebudila veřejné pohoršení! A naštěstí ten déšť byl teplý!

Ale hýbat se teď nemůžu! Namohla jsem si celé tělo! To se s fitkem vůbec nedá srovnat!!!"

A Martina závěrečná věta už nemohla znít lépe: "Jsem teď sice polámanej mraveneček, ale dům jsem zachránila!!!"

---

PS. Kafíčka s Martou miluju! A ještě se zasmějeme!

Nedala mě vyčůrat! Ani jsem nedostal najíst!

Ty houby krájíš neesteticky, vyčinila mi tchýně!

Líbí se mi, když mě píchá do zadku!