Nejen v Praze je blaze! V Lucemburku taky!

Lehce tetovaný mladík se chtěl předvést skupince podobně vyhlížejících teenagerek a jako Tarzan vyskočil "všema čtyřma" na zamřížovanou díru ve skále. Přikrčil se a mohutným hlasem zařval dovnitř: "Halóóó!!!" Nebylo jasné, co od téhle akce čekal, ale zevnitř se, znásobená ozvěnou, ozvala ještě hlasitější odpověď. Mladík se tak lekl, až spadl na zem! Děvčata se začala smát... Velký dojem na ně tedy neudělal! Ťukání si na hlavu rozuměli i cizinci...  

Praha má svůj Václavák, Lucemburk zase Place d´Armes. Nejen to, také středověké centrum, hradby, paláce včetně velkovédského, moderní Evropskou čtvrť... A taky davy turistů...

Je krásně. Turisti se valí sem a tam. Průvodci mluví všemožnými jazyky... Připadám si jako v Praze. Když náhodou individuální turista spustí francouzsky natočené povídání o místě, kde se zrovna nachází, průvodkyně skupiny se na vteřinku zamračí. Musí to anglicky překřičet. Pak se ale usměje a komentuje situaci s naprostým přehledem.

Kde zaparkovat? No, asi nejlépe v podzemním parkovišti. V centru je jich několik. Před úzkým vjezdem se řadí auta. Je to jak na běžícím pásu u Forda. Zmáčknout knoflík u automatu. Počkat, než vyjede lístek. Dát ho vedle sebe, někteří do pusy. Zajet do tunelu a další auto na holení... Vše jak na drátku!

Najednou celá řada troubí. Proč to?

U automatu stojí šedý teréňák s dánskou značkou. Na střeše má "rakev". Je naražená do pruhovaného pásu, který označuje vjezdovou výšku. Skupina chodců běží k řidiči... To jsou teda hodní, nenechají ho zacpat tunel... Musí jedině vycouvat, jinak to nejde! Začínají šachy... Auta uhybají, provoz se na chvíli zastavuje. Je to jak v mraveništi! Za chvíli je vše vyřešeno. Teréňák odjíždí na jiné, pro něj bezpečnější parkoviště a vše se vrací do normálního rytmu...

Knoflík, počkat, lístek, odjezd, další...

A pak už vyrazit do víru velkoměsta...

Vláčky pro turisty jsou plné. Sluchátka visí ze stropu. Jazyky se míchají. Připomíná mi to kluka, který nerozuměl ani jednomu ze snad osmi nabízených jazyků. Jezdil autobusem "Hopíkem" sem tam, mával kolemjdoucím a rozhlížel se po městě. Aby sluchátka nezahálela, strčil je aspoň do nosu. Do každé nosní dírky jedno. Nastupující a vystupující cestovatelé z něj měli druhé vánoce...

Mladíkovi z mříže odpovídali návštěvníci kasemat, systému chodeb a sálů vyhloubených ve skále. Určitě nečekali, že je bude někdo zdravit zvenku! Někteří se bojí sami a drží se skupiny jak klíšťata... Snížený orientační smysl? Pak nezapomeňte mapu! Zabloudí se snadno! V dobách ohrožení tam bydlelo vojsko včetně výzbroje i koní... Odpoledne na důkladnou prohlídku nestačí.

Průvodce dělá pokus s rodinkou s dětmi. Vystavená děla už nefungují, tak praktická ukázka. Jedno dítě drží konec vlasce. Druhý drží tatínek stojící v průhledu nad srázem. Na sartuně je pružinka. Maminka a druhé dítě nafukují balonky. Průvodce je izolepou lepí na pružinku. Posunuje balonek k dítěti.

Pozor, vše je připraveno! Průvodce pouští balonek. Balonek se vyfukuje a rychle letí po vlasci k tatínkovi. Tatínek to nečeká, fyzika zřejmě nebyla jeho kamarádem... Pouští vlasec a balonek i s pružinkou mizí v nenávratnu. Pokus nevyšel... Průvodce je zklamaný, tatínek se omlouvá. Děti nechápou, co se děje... Maminka je asi zelená a brblá, že pokus moc ekologický nebyl. Průvodce se dušuje, že balonek sebere... Nenápadně nahlížím otvorem ven. Ve stromech pod dírou by ho hledal dost těžko... Demonstrace akce a reakce neproběhla... Průvodce žene rodinku dál, jako by se nechumelilo...

Je sobota, probíhají dva trhy - se zeleninou a výrobky zemědělců na náměstí Guillauma a na Place d´Armes je "vetešnický" trh. Je libo parohy, pohledy, skleničky, sádrovou hlavu nebo knížky? Vše je k dispozici. Smlouvá se rukama, nohama... 

Kávička s dortíkem pro pohodu unaveného těla a zase dál...

Zlatá dáma, symbol Lucemburska, na svém místě dneska není. Je na výletě na světové výstavě v Šanghaji. Návštěvníky zdraví jen prázdný sloup...

Ale Japonců je víc než obvykle. Foťáky míří všemi směry. Je vedro, tak nad sebou proti slunci roztahují deštníky. Vytváří modrobílé pole... Pohled pro bohy...

Čas letí jako vítr..

Ještě honem do katedrály Matky boží. Je tam hrob Jana Lucemburského. Kdo ho nenavštívil, jako by v Lucemburku nebyl!

Blíží se večer. Ruch pomalu utichá...

Dobrou noc, Lucemburku! Máme tě rádi!