Na důchod do Španělska, aneb jak vyklepat ptáčka!

Stál tam u sloupu osvalený, opálený, na obou rukou velká tetování. Modré trenýrky s černým nápisem ENGLAND a pak... ...pak už jen černé žabky. Jinak celý nahý! Hotový bouchač! Lopatové ruce připravené. Kdy ho vytáhne?

Mallorské ráno. Sluníčko před chvílí vyšlo nad obzorem, na hladině moře se ještě třpytí sluneční čára. Vlnky se lesknou v ranním větříku.

Na pláži i promenádě jen pár jednotlivců – hotelový zřízenec zametá chodník před hotelem, traktůrek na pláži sbírá řasy a z dálky je slyšet zvuk otvírané rolety v restauraci.

Tenhle svalouš je úplná výjimka.

Pozorným pohledem sleduje kolemjdoucí.

Stojí pořád u toho sloupu, jednou rukou se ho drží a druhou... ...klepe!

Klepe a klepe!

Na zem padají piliny, drobky, peříčka. Ptáček sebou mrská sem a tam.

Proboha, co ten chlap vůbec dělá? Má rozum?

Ještě jednou důkladně zaklepe, ptáček se naposledy zatřese...

...a pak se vrátí na bidýlko a upravuje si zobáčkem peříčka na křidélku.

Klec už není vzhůru nohama a ptáček dokonce trylkuje.

A chlápek?

Jen zkontroluje klec a pak se jako každé ráno vrátí domů.

Tam už na něj na terásce s výhledem na moře čeká jeho paní s kafíčkem a kroasantem.